Anekdoty a vtipy o ženách a manželkách

Přidat nový vtip Najnovšie vtipy Nejlepší vtipy

Potkají se dvě kámošky a jedna se ptá druhé: „Bereš antikoncepci?”
„Ne, já žeru antidepresiva.”
„A funguje to?”
„Perfektně! Mám už pět harantů a je mi to úplně u prdele!”

65

0

Když se díváš na ženu zboku, vidíš bokorys.
Když se díváš na ženu shora, je to půdorys.
Když se díváš na ženu zdola, vidíš klitoris.

63

0

Základní rozdělení žen:
1) Václavky: do 20 let. Drží se kořenů.
2) Blešky: 20 - 30 let. Skáčou z postele do postele.
3) Tesilky: 30 - 40 let. Jsou k neroztrhání.
4) Sokolky: 40 - 50 let. Když se svléknou, člověk řekne: „No nazdar!”
5) Cibulky: 50 let a více. Čím více se svlékají, tím více by člověk brečel.

53

0

Vyhazuje manželka novou válendu na smetiště a vysvětluje kamarádce: „Včera jsem na ní byla nevěrná manželovi a nechci, aby mi to připomínala.”
„Nebuď hloupá, kdybych se tím měla řídit, tak nám v bytě zbyde jenom lustr!”

48

0

Student se šel vykoupat do řeky, ale když vyleze, zjistí, že mu někdo ukradl oblečení. A tak se přikryje novinami. Když tu jdou okolo tři ženy, zrovna, když mu vítr odvál noviny před obličej. Ta první říká: „No, to není můj manžel.”
Ta druhá přitakává: „To opravdu není tvůj manžel.”
A ta třetí dodává: „To není ani nikdo z města.”

47

0

Dvě přítelkyně se potkaly po deseti letech.
„Pane Bože, ty jsi ale zestárla,” zvolala první, „ani jsem tě nemohla poznat!”
„Tak to já jsem tě poznala hned,” odvětí štiplavě druhá, „podle šatů, co jsi měla posledně na sobě!”

43

0

„Představ si,” vypráví paní Macháčková přítelkyni, „manžel se mi vrátil z hospody až k ránu a ten bordel, co nadělal!”
„A proč to neuděláš jako já?” radí jí kamarádka. „Můj přišel v noci, já se vzbudila a zeptala se: To jsi ty, Honzo?”
„A to pomohlo?” zeptá se paní Macháčková zaraženě.
„Jo,” povídá kamarádka, „on se totiž jmenuje Martin!”

41

0

Baví se dvě přítelkyně: „A jak jsi na tom s tím tvým?”
„Dobře, už jsme se bavili o manželství. Řekl, že má ženu a dvě děti!”

41

0

Ptá se sousedka paní Kaliankové: „Proč jsi tak rozrušená?”
„Ani se mě neptej. Kvůli lásce.”
„Prosím tě! Muži si nezaslouží, abychom se kvůli nim rozčilovali. Jak jeden odejde, přijde druhý...!”
„No právě... tentokrát ten první, Pepa není ochotný odejít!”

41

0

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.” Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet.
Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí: „Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.”
Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí: „Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.”
Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli: „Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.”
Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí... Tabule ve čtvrtém patře je překvapující: „Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.”
Tady mají dámy to, co hledaly, ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém... Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno: „Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.”

40

0

V okresním městě přijde žena do redakce místních novin požádat, aby do smutečního sloupku napsali oznámení o úmrtí jejího muže. Redaktor jí oznamuje, že se platí deset korun za slovo. Žena zapřemýšlí a povídá: „Tak tam napište: Zemřel Oldřich Novák.”
Redaktor je dost zaražený a upozorní ji: „Paní, minimální délka smutečního oznámení je sedm slov.”
Ona se znovu zamyslí a diktuje: „Tak tedy: Zemřel Oldřich Novák, prodám Škodu 130 r. V. 1988.”

40

0

Sedmdesátiletý lord Cecil se ptá své dvacetileté sekretářky Susan:
„Povězte, Susan, dokázala byste žít do konce života se sedmdesátiletým, bohatým mužem?”
„Do konce mého života ne, do konce jeho života ano!”

40

0

„Kdy jste se narodila?”
„Ve dvaasedmdesátém.”
„Před nebo po našem letopočtu?”

39

0

Božce Křúpalové zemřel v nemocnici manžel. Zvědavá súsedka Mařena Kočicova sa zvědavě ptá: „A na co umřél tvůj starý?”
„Ale, na chřipku...” odpoví smutně vdova.
Mařena soucitně a s lítostí řekne: „No, ještě, že to nebylo nic vážnějšího...”

38

0

Novomanželka volá mamince: „Prosím tě, manželovi nějak nechutná krupičná kaše, kterou jsem mu uvařila. Nemohla bys mi říct návod?”
„To musíš vzít pytlík krupice, otevřít hо...”
„A jó, tak otevřít!”

38

0

„Slečno, vy máte paruku.”
„Vidíte, a v obchodě mi říkali, že to nikdo nepozná.”
„Možná ne, když si sundáte cenovku.”

37

0

„Nic mi do toho není,” začala opatrně sousedka paní Žaloudkové, „ale nevšimla jste si, jak začala vaše dcera usilovně plést dětské oblečky?”
„Ano, všimla jsem si,” odvětí matka. „Víte, jak jsem ráda, že ta potvora začala dělat něco užitečnějšího, než jen pořád běhat za chlapama?”

37

0

„... a tomu Italovi svaly jen hrály,” vypráví zážitky z dovolené paní Malá.
„To byl tak urostlý a vymakaný?” zajímají se kolegyně.
„Ne,” mírní jejich vášně cestovatelka, „svaly mu jen hrály, ale na schovávanou!”

37

0