Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině: „Doveď mě ke svému veliteli.”
Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil hо a zařval: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů.
Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká: „Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si hо do ucha!”
Baví se dva kamarádi: „Člověče, já měl včera ale blbej sen. Spím a najednou ke mně ve snu přijde takový hnusný trpaslík a začal mě lákat na záchod. A pořád na mě: Pojď chcát, pojď chcát... No a ráno jsem se probudil a měl jsem pochcanou celou postel.”
Druhý den: „No, hele, včera to bylo to samé. Zase se objevil a: Pojď chcát, pojď chcát... Já ráno zase v mokru.”
„Tak víš co? Jestli zase přijde, tak mu řekni, ať dá pokoj, že už jsi byl.”
Třetí den: „No, zase přišel: Pojď chcát, pojď chcát... Já na to: Nejdu, už jsem byl. A on: Nevadí, tak pojď srát...”