Skip to main content
Vtipy o amerických prezidentech
Láďa, bezdomovec, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme. Láďa se nevzdává a říká: Chlapi, ale já se znám s Havlem. Oni: To ti tak žerem. Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Havel, pokecaj, takový ty fráze, jako, jak se má Dáša, nebo, tak co kdy zase zajdeme na hrba. Ti dva jako že no a co, Havla u nás zná každej. Nereagujou. Láďa: Chlapi, ale já se znám i s Billem Clintonem. Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecaj (Jak se má Hillary,...). No a zas nic, ti dva nereagujou. Láďo, práci nedostaneš. Tak Láďa: Chlapi, ale já se znám i s papežem. Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už zdálky volá: Nazdar Karle ! Papež hо uvidí, roztáhne ruce, objímají se, pokecaj, jak to jde a jak se má Bůh, ... Atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně vodvařený, dolní čelisti spadlý až na hrudník, voči vykulený. Láďa na ně kouká: To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem? Ne to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?
Jede Bush po dálnici a najednou uvidí ceduli: „Jablka po 5 USD.”
Tak si říká: „To je nějaké divné, aby jablka stála v Americe tolik. To se musí prošetřit.”
Zastaví a ptá se farmáře, co že je to za jablka.
„To jsou speciálně vyšlechtěná a geneticky upravená jablka s příchutí - tyhle jsou zrovna kokosovomedová.”
„No proč to nezkusit?” řekne si Bush a jedno si koupí.
Kousne a povídá: „Kokos cítím, ale ten med nějak ne.”
„To musíte otočit,” odpoví farmář.
Bush jablko otočí, zakousne se a opravdu med.
„Zajímavé. A máte ještě i nějaké jiné příchutě?”
„Máme ještě šunka - sýr,” říká farmář, „ale ty jsou po deseti dolarech.”
„Tak mi jedno dejte.”
Bush dá farmáři desetidolarovku, zakousne se a konstatuje: „Tak tu šunku cítím, ale ten sýr nějak ne.”
„To musíte otočit.”
Otočí, kousne a opravdu výtečný sýr.
„Úžasné. A máte ještě nějakou jinou příchuť?”
„No, ještě tu mám jedny s příchutí dámského přirození, ale ty jsou po sto dolarech.”
„Vyzkoušel jsem dvě, proč nevyzkoušet třetí,” pomyslí si Bush a dá farmáři stovku.
Zakousne se do jablka a povídá: „Teda... chutná to spíš jako hovno.”
„To musíte otočit!”
Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Přišel k ní svatý Petr a říká: „Hillary, vím, že tam dole jsi byla někdo, ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci.”
Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokrytá spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o 15 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se hо ptá, co ty hodiny znamenají.
„Každý ženatý muž na zemi tady má jedny hodiny.”
„A co znamená, když se posunou o 15 minut?”
„No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry.”
„A jsou tady i hodiny mého muže?”
„Ale ne, ty má Bůh na stole v kanceláři místo ventilátoru.”
Jde chlap po Broadwayi a po každých padesáti metrech se zastaví, rozhlédne a zvolá: „Prezident je vůl!”
Když to udělá asi počtvrté, přitočí se k němu dva chlápci v kvádrech a brejlích, a už hо nenápadně drží: „Co to tu hulákáte? Jak to, prezident je vůl?”
„Ale pánové,” brání se odvážlivec, „já myslel prezidenta Husajna.”
„Pche, nás neoblafnete,” tvrdě se na něj oboří tajní agenti. „My dobře víme, že jste myslel Bushe. My dobře víme, který prezident je vůl!”
Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Sоusеd si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”
Bush a Blair přijedou k Mečiarovi, aby rokovali o vstupu Slovenska do NATO. O přestávce volně debatují a začnou chválit své bodyguardy, jak je poslouchají. Blair to chce dokázat, a tak zavolá: „Jamesi, pojďte sem.”
James k němu přijde a Blair mu nařizuje: „Vyskoč z tohoto okna.”
Bodyguard se podívá dolů a prosí: „Pane premiére, nechtějte to na mně. Víte, mám ženu a děti.”
Pak zavolá svého osobního strážce Bush a nařizuje mu: „Johne, vyskočte z tohoto okna!”
Situace se opakuje. John nechce skočit, že má ženu a děti. Nakonec zavolá svého bodyguarda Mečiar a říká mu: „Jano, hybaj k oknu a vyskoč!”
Jano jde k oknu a beze slova vyskočí, samozřejmě hо hned odvážejí v sanitce do nemocnice. Těm dvěma to přijde blbé, protože si uvědomí, že hо k tomu vlastně donutili, a tak hо jdou navštívit. Jano leží na lůžku celý zafačovaný a oni mu vysvětlují: „Člověče, vždyť jste přece nemusel vyskočit!”
„Vám se to lehce řekne,” povzdechne si Jano, „ale já jsem musel - mám ženu a děti!”
Bezdomovec v USA sedí na ulici a natírá si na chleba hovno. Uvidí hо Obama a říká mu: „Proboha, to snad ne, jak to můžeš jíst, vždyť nejsme země, kde by jsme na tom byli tak zle. Podívej, tady máš pět set dolarů a jdi se najíst do nějaké luxusní restaurace.”
Bezdomovec v Rusku sedí na ulici a natírá si na chleba taky hovno. Uvidí hо Putin a říká mu: „Proboha, to snad ne, nejsme na tom tak zle. Tady máš sto stravenek, ty ti vystačí na celý měsíc. Tak se dobře najez.”
Bezdomovec v Česku sedí na ulici a natírá si taky na chleba hovno. Jde okolo Nečas a když hо vidí, tak se zhrozí a povídá mu: „No tak, ne tak velkou vrstvu! Musíš myslet i na zítřek!”