Je slunné ráno a v lese se právě probouzí medvědí rodinka. Malé medvídě sejde dolů ze schodů a posadí se na svou malou židličku u stolu. Podívá se do své malé mističky, ale ta je prázdná! „Kdo mi snědl moji kaši?“ zakvičí. Táta medvěd přijde ke stolu a sedne si na svou velkou židli. Podívá se do své velké misky. Je taky prázdná! „Kdo mi snědl moji kaši?“ zaburácí. Máma medvědice strčí hlavu do dveří a začne ječet: „Pro Kristovy rány, kolikrát to ještě budu muset říkat? To já vstala jako první. To já vzbudila všechny v domě. To já vyndala nádobí z myčky a uklidila. To já šla brzy ráno, kdy je ještě chladno, ven, abych přinesla noviny. To já prostřela stůl. To já vyměnila kočce podestýlku a dala jí čerstvou vodu a žrádlo. A teď, když jste se uráčili sejít dolů a poctít mě svou přítomností, tak dobře poslouchejte, protože vám to už víckrát opakovat nebudu: „Prostě jsem tu zasr.. Ou kaši ještě neuvařila!“
0