Jednou cikán chytal ryby. Už měl dost, začal balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká - zlatá rybka. Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obrátil, že půjde domů. Náhle se za ním ozve: „Haló, dobrý člověče! Splním ti tři přání za to, žes mi zachránil život.”
Cikán ale jen mávl rukou a řekl, že je v životě zcela spokojený a má všeho dostatek. Nicméně rybka stále naléhala, ať si něco přeje.
„No tak dobre, keď inak nedáš,” povídá nakonec optimista. „Chcel by som pekný dom, peknú ženu a pekné auto.”
„Dobrá tedy,” odpoví rybka, „vše bude, jak sis přál.”
V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: „Vždyť já tej rybke ani nepoďakoval!”
Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a poděkoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabídla ještě jedno přání. Cikán ale nechtěl, že je už šťastný člověk a že chce žít takto až do smrti, přivydělávajíc si poctivou prací. Rybka však byla neoblomná, ať prý si přeje jakoukoliv blbost.
„Keď inak nedáš, rybka, tak mi hо vykuř.”
Rybka se jala vykonávat přání a najednou jí začaly růst vlasy, ruce, nohy, obličej...
„A zrazu pozerám, predo mnou klačí osemročné dievčatko. Naozaj, pan súdca, naozaj si to nevymyšlám!”
0