Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
„No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
„Aha, a můžu si to taky zkusit?”
„Jasně...”
Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
Nic, ani úsměv.
Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
Zase nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
Kamenné ksichty.
Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
„No, když vy to neumíte tak podat!”
0