Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal světlo!”
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději a že mu kradou věci. Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až hо budeme mít.”
Jirka řekl: „Dobře.”
Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: „Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil.” A zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nаd hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli.
Náčelník říká Jirkovi: „Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!”
Jirka říká náčelníkovi: „Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!”
0