Kohn otevírá nový obchod a nаd dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”
Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.
„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.
„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.
„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”
Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”
„Mají pravdu.”
A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.
„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”
A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.
„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”
Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”
Kohn: „Co se jim nelíbí?”
„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”
0