„Musíme někdy zajít do té nové cukrárny, co otevřeli na náměstí. Vždycky, když jdu okolo a kouknu se do výlohy, je tam takových dobrot, že z toho mám pokaždé jazyk na vestě,” říká ženě pan Loudil.
Ta se zamračí: „Ty nenažranče jeden pitomej! A já ti kvůli těm tvým choutkám musím každé tři dny prát vestu, protože ji máš poslintanou jako prase!”