Skip to main content
Jede vlak, najednou z ničeho nic vylítne z kolejí, valí do pšeničního lánu, ven z pšenice, valí dál do kukuřice, ven z kukuřice, valí na louku, až zastaví.
Policie byla alarmovaná k vlakovému neštěstí.
Přijedou na místo činu, několik raněných, strojvedoucí v mírném šoku, škoda pár miliónů.
Začnou vyslýchat strojvedoucího, co se stalo:
- Proč jste vykolejil?
... -Na kolejích stál cikán.
- Ohrozil jste tolik životů, materiální škody... Člověče to jste hо nemohl raději srazit?
- Já chtěl, ale on utíkal, nejprve do pšenice, potom do kukuřice, pak na louku...
Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”
Nováček mezi knězi sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého zkušenějšího kolegy, jak on překonává nervozitu.
Ten mu odpověděl:
"Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody. Pokud cítím, ze začínám být nervózní, usrknu si."
Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, a tak se napil. Pak už bez problémů jen mluvil a mluvil a mluvil. Po mši, při návratu do zakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
1. Usrkni si vodky, nelokej ji.
2. Máme deset přikázání, ne dvanáct.
3. Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5. Jakub vsadil svého osla, ne posla.
6. Ježíše Krista nenazýváme Jéžou
7. Otec, syn a duch svatý nejsou fotr, junior a strašidlo.
8. David zabil Goliáše, nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10. Svatému kříži se neříká "velký téčko"
11. Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl:
"Jezte, neb toto jest mé tělo."
Neřekl :
"Sežerte mě"
12. Panna Maria není "Mařka, co nikdy nešukala."
13. Doporučené požehnání před jídlem není:
"Cikán japonec pitomec,díky Ti za ten dlabanec, ó Bože."
14. Hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele.
15. A říká se amen a ne šmytec!
Vsadí se Čech, Indián a cikán, kdo skočí ze 7 patrového paneláku.
Čech jde první, vyleze nahoru, pak se podívá dolů řekne: "To je moc vysoko, to neskočím."
Pak jde Indián. Vyleze nahoru, podívá se dolů a řekne: "Wata Wata - moc vysoko, neskočím."
Nakonec jde cikán, bez rozmýšlení se rozběhne a skočí dolů, rozplácne se a pak řve na Indiána: Hovno vata, beton!