Skip to main content
Vsadí se v hospodě na srazu myslivců jeden z nich se všema o flašku vodky, že když mu zavážou oči, tak poslepu sáhne na kůži a řekne, kdy bylo zvíře střeleno a jaká je jeho cena. Tak mu je zavážou, dají mu do ruky kůži a on řekne: „Srna střelená loni, cena je 2 500 korun.”
Tak vypije celou flašku, ráno se probudí z opice a vidí, že jeho manželka brečí: „Že jsi přišel ve tři ráno, to bych ti prominula, ale že jsi mě celou noc osahával a křičel: Krtek za 3,50 - to ti nikdy neprominu!”
Franta a Pepík se chtějí pořádně ožrat a zjistí, že mají posledních 150 Kč. Pepa je vezme a koupí za ně kus kabanosu. Franta je na něj naštvanej: „To se ti povedlo, za co teď půjdeme chlastat...”
Pepa na to: „Mám super nápad... uvidíš! Půjdem do hospody, objednáme dvě vodky, já si strčím ten kabanos do poklopce a ty si klekneš na kolena a strčíš hо do huby...”
Domluveno, uděláno. Šli do hospody, objednali dvě vodky, Pepa si strčil kabanos do poklopce, Franta si kleknul a začal mu „hо” kouřit. Hospodský se vytočil, že takové prasárny ve své hospodě neakceptuje a vyrazil je - bez placení. Situace se opakuje ve druhé hospodě, ve třetí hospodě atd. atd.
Před desátou hospodou běduje úplně ožralej Franta, že hо bolí kolena a huba, že už má naprosto dost. Pepa na to: „A co mám říkat já? U páté hospody jsem ztratil ten zasranej kabanos!”
Synovi je čerstvě osmnáct a ptá se otce: „Tati, když je mi už osmnáct, můžu jít na pařbu?”
Táta mu povídá, že jasně, ale ať nepije, že hо pak bude druhej den bolet celý tělo. Tak že jo. Druhej den se syn probudí dolámanej jak sviňa, a hned povídá tátovi: „Proč mě bolí celý tělo, dyť jsem včera nepil...”
A táta mu povídá: „To, žes přišel nalitej ve dvanáct a matce nadával do starejch kurev, to by mi nevadilo. To, že ses snažil znásilnit vlastní sestru, až se před tebou musela zavřít do koupelny, to bych taky rozchodil. Ale když ses vysral před televizi, do toho hovna napíchal párátka a řekls, že ode dneška bydlí ježeček s náma, tak jsem tě zbil jak hada...”
Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”
A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”
Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”
Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”