Skip to main content
Chlápek potká v baru ženskou. Po několika skleničkách a tancích to vypadá, že spolu stráví noc. Cestou domů autem se na něj ta slečna koukne takovým psím pohledem a povídá: „Musím se ti k něčemu přiznat. Ta podprsenka, co mám, je vycpaná.”
„V pohodě,” bere to nový přítel s klidem, „na tom přece nezáleží.”
„Ne,” kaje se pořád hříšnice, „já myslim opravdu vycpaná. Jsem plochá jako prkno, opravdu tam vůbec nic nemám.”
„No nevadí,” odvětí chlápek. „Já se ti vlastně taky musím přiznat. Víš, já hо mám jako mimino.”
Po chvilkových rozpacích se na sebe usmějou, že na tom vlastně nezáleží a že si stejně můžou dobře užít. Tak dojedou k ní domů, dají si ještě skleničku a začnou se svlékat. Ona si sundá podprsenku a skutečně, je tak plochá, že se jí dají počítat žebra. On si sundá kalhoty a spodky, a mezi nohama se mu houpe klacek až někam pod kolena.
„Uff,” vydechne přítelkyně úžasem. „Neříkal jsi, že hо máš jako mimino?”
„No vždyť - pětačtyřicet čísel a dvě a půl kila!”