Skip to main content
Voják v autobuse osloví krásnou jeptišku, zda by s ním nechtěla mít sеx.
"Jsem zaslíbená Bohu," odsekne mu ona.
"Já ti poradím, jak ji dostat," říká vojákovi autobusák.
"Ona se chodí modlit každou noc na hřbitov. Převlékni se do bílého hávu s kapucí, přidělej si plnovous a řekni, že jsi Bůh."
Ještě ten večer to mladík zkusí. "Jsem Bůh a musíš mít se mnou sеx!"
... Jeptiška souhlasí. "Bože, prosím, ale jen anální, ať navždy zůstanu pannou."
Bůh souhlasí. Když je po všem, sundá si kapuci a plnovous a vítězně hlásí:
"Ha, ha, ha, já jsem voják!"
A jeptiška si sundá čepec a povídá:
"Ha, ha, ha, a já jsem autobusák!"
D
Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
Sm:
“Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”
Sl:
“To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”
Sm:
“Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”
Sl:
“Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”
Sm:
“To ale není řešení.”
Sl:
“Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky.”
Sm:
“Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”
Sl:
“Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.
Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.
Sm:
“Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”
Sl:
“Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”
Sm:
“A?”
Sl:
“Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”
Sm:
“Bože! Co jsi udělala?”
Sl:
“Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.”
Sm:
“Panenanebi! A co on?”
Sl:
“Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”
Sm:
“Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”
Sl:
“Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”
Dvě jeptišky, sestra Logika (SL) a sestra Matematika (SM), byly na cestě domů do svého kláštera.
SM: Všimla sis, že nás už 38 minut pronásleduje nějaký muž? Ptám se, co asi chce?
SL: To je přeci logické – chce nás znásilnit.
SM: Proboha! Při této rychlosti a vzdálenosti nás nejpozději do 15 minut dožene. Co budeme dělat?
SL: To jediné co je logické: půjdeme rychleji.
SM: To nefunguje.
SL: Přirozeně, že to nefunguje! Ten muž udělá také to jediné, co je logické: Půjde rychleji.
SM: Tak co tedy uděláme? Při této rychlosti nás už za minutu dohoní.
SL: To jediné co je logické: Rozdělíme se. Já půjdou jednou cestou a ty tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě.
Muž pronásledoval Sestru Logiku. Sestra Matematika došla do kláštera a měla obavy o sestru Logiku. Konečně dorazila i Sestra Logika.
SM: Sestro Logiko! Zaplať Pán Bůh, že už jsi tady! Pověz mi, co se stalo!
SL: To jediné co je logické: Ten muž nás nemohl obě pronásledovat, takže šel jen za mnou.
SM: No jo! Ale co se stalo potom?
SL: To jediné co je logické: běžela jsem nejrychleji, jak jen jsem mohla.
SM: A potom?
SL: To je přeci logické. Začal utíkat také co nejrychleji, jak jen uměl.
SM: No a co pak?
SL: Stalo se to, co se stát muselo. Dohonil mne.
SM: Chudáčku, co jsi pak udělala?
SL: To jediné co je logické: Vyhrnula jsem si sukni nahoru.
SM: Ó, sestro! A co udělal ten muž?
SL: To jediné co je logické: Spustil si dolů kalhoty.
SM: Ó né! A co se stalo potom?
SL: Není to přeci logické, sestro? Jeptiška s vyhrnutou sukní může přeci utíkat rychleji než muž se spuštěnými kalhotami!
Vy všichni, kteří jste si mysleli, že bude následovat neslušná událost, pomodlete se dvakrát
Přisedne si pankáč v autobusu k jeptišce, která se mu líbí, a dělá jí návrhy. Ona však hned na příští zastávce vystoupí. K smutnému pankáčovi přijde řidič autobusu a povídá: „Jestli chceš, tak já ti povím, jak na ni. V támhletom kostele je vždycky v neděli po mši sama, takže když se přestrojíš za Ježíše, můžeš ji odměnit za její věrné služby.”
Pankáč se podle toho zařídil. V inkriminovanou dobu byl v kostele, kde byla osamocená jeptiška a převlečen za Ježíše jí povídá, že ji odmění a jak se jí to bude líbit. Ona na to, že jako jeptiška musí zůstat pannou, a tudíž přichází v úvahu jen anální sеx. To Ježíš musí uznat.
Po akcičce si pankáč strhne masku a zařve: „Ha há, to jsem tě dostal. Já nejsem žádný Ježíš, ale ten pankáč z autobusu!”
Nato si strhne masku jeptiška a zvolá: „Ha há, já nejsem žádná jeptiška, ale řidič autobusu!”
Jede jeptiška taxíkem a zpozoruje, že si ji taxikář neustále prohlíží ve zpětném zrcátku. Ptá se hо tedy: „Proč na mě neustále hledíš, synu? Máš něco na srdci?”
„Ale... mám, ale to se nehodí říkat,” povzdychne si taxikář.
„Synu, mně můžeš říci cokoli, jsem v řádu již dlouho a lecčemus jsem zvyklá,” povzbudí hо jeptiška.
„Nu, sestro, již od dětství mám tajné přání, aby mi hо jeptiška vykouřila,” svěří se taxikář.
„Tvoje přání se ti může splnit, ale musíš splňovat dvě podmínky,” odvětí jeptiška.
„A jaké, sestro?” zvědavě se ptá taxikář.
„Musíš být svobodný a katolík,” na to jeptiška.
„No, ale já obě podmínky splňuju!” zaraduje se taxikář.
„Tak někde v klidu zastav,” poradí mu jeptiška.
Taxikář zastaví na opuštěném místě a jeptiška se dá do kouření. V tom si všimne, že taxikář brečí.
„Co se stalo, synu? Proč pláčeš?”
„Víte, sestro, já jsem vám lhal. Já jsem Žid a ženatej...”
„Nic si z toho nedělej, synu. Já jsem Karel a jedu na karneval...”
Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že hо docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně
Nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”