Skip to main content
Jde chlap na Wc a všimne si, že vedlejší kolega má na přirození vytetováno WY. Ptá se hо tedy, co to znamená a ten mu odpoví:,,No,víte,já mám holku Wendy a když se mi postaví, je tam právě její jméno.",,Aha,promiňte, že jsem byl tak zvědavý," řekne druhý a odejde. Za dva měsíce se vše opakuje, ale vedle stojí černoch.,,Máte holku Wendy, že?" ,,Ne ,jak jste na to přišel?" Když se Vám postaví, Z toho WY je Wendy, ne?" Černoch mu odpoví:,,Mě když se postaví, tak tam mám: Welcome to the Jamaica and happy holiday.
V jednom kraji na Západě žil bohatý rančer, který tak nenáviděl indiány, že jednoho dne vyhlásil odměnu sto dolarů za každou jejich hlavu, kterou mu kdo přinese. I sebrali se Раddy a Murphy, vzali pušky a povoz a vyjeli na lov.
Brzy narazili u řeky na prvního indiána. Раddy zamířil a prásk. Pak už stačilo jen dojít mrtvole useknout hlavu. O pár minut později se objevil druhý a stal se stejně snadnou obětí. Následně se objevili dva a Раddy jednoho z nich netrefil. Ten obratem zmizel v prérii. Pak se dlouho žádný neobjevoval.
Když k večeru zaslechli oba kovbojové koňská kopyta, zpozorněli. Tak akorát na hranici dostřelu zastavil indián na koni. Vyrazili tedy jeho směrem. On si udržoval bezpečnou vzdálenost. Раddy prásknul do koní a začali hо dohánět. Indián tedy zahnul do kaňonu. Oni samozřejmě hned za ním.
Paddy se soustředil na ovládání povozu, který se řítil neuvěřitelnou rychlostí. Murphy najednou zašeptá: „Hele, Раddy, rozhlédni se...”
„Neruš,” zlobí se Раddy. „Už hо skoro máme!”
Murphy naléhá: „Раddy, fakt by ses měl rozhlédnout!”
Tak tedy Раddy trochu zpomalil a rozhlíží se. Kam až oko dohlédne, nahoře podél kaňonu stojí stovky indiánů s luky a sekerkami. Načež Раddy říká: „Hele, to vypadá, že budeme milionáři!”
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian hо žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nаd sebe. Nаd obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem hо našel. Minout jsem hо nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”