Skip to main content
Chlapa bolí loket a chce jít za doktorem, ale kamarád mu poradí: „Neblbni, Amíci už na to mají počítač, zrovna hо testuji u nás v lékárně. Je to levnější než doktor a je zapotřebí jenom donést vzorek moči.”
Chlap si řekne, že nemá co ztratit, donese do lékárny vzorek moči, hodí hо do počítače a dá tam desetikačku. Ozve se bzukot, hrkot a cinknutí. Vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Máte tenisový loket. Namáčejte si hо v horké vodě, kloub nenamáhejte. Zlepší se to do dvou týdnů.”
Chlápek je spokojenej, ale hned hо napadne, jestli by se ten počítač nedal oblbnout. Rozhodne se, že to zkusí. Doma nalije do zavařovačky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a ještě si do toho vyhoní péro. Všechno smíchá, donese do lékárny, vzorek hodí do počítače, odkud se ozve bzukot, hrkot a cinknutí, vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, přidávejte do ní sodu. Váš pes má blechy, umyjte hо v protibleším šamponu. Vaše dcera užívá kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete onanovat, tak se Vám ten tenisový loket nikdy nezahojí!”
Pepíček se doma fláká a neustále dělá nějaké problémy. Tak mu maminka říká: „Pepíčku, běž se podívat přes ulici, jak naproti stavějí ten dům, třeba se naučíš něco zajímavého.”
Pepíček zmizí a objeví se opět za několik hodin.
„Tak co, Pepíčku, co ses zajímavého naučil?” ptá se maminka.
„Vím, jak se věší dveře,” vypráví Pepíček. „To nejdřív vezmeš tu podělanou desku, plácneš ten sráč tuhle, ale on je kurva moc velkej, tak hо o pičichlup tuhle a o dva támhle zkrátíš a celou tu zkurvenou věc secvakneš dohromady.”
Matka je totálně zaražená slovníkem svého syna: „Zalez do svého pokoje a zůstaň tam, než přijde tvůj táta!”
Později vejde otec do synkova pokoje a ptá se: „Máma říkala, žes dnes dělal nějaké problémy. Tak o co šlo?”
„Jen jsem jí říkal, jak se věší dveře.”
„No, tak mi to pověz.”
„To nejdřív vezmeš tu podělanou desku, plácneš ten sráč tuhle, ale on je kurva moc velkej, tak hо o pičichlup tuhle a o dva támhle zkrátíš a celou tu zkurvenou věc secvakneš dohromady.”
„No vidíš, docela dobře to zvládáš,” chválí tatínek, „tak mi teď přines prodlužovačku z dílny.”
„Naser si, to je práce pro elektrikáře!”
Malý synek se ptá tatínka, co je to kapitalismus. Tatínek chvíli přemýšlí a pak začne povídat: „Já jsem živitel rodiny, chlapče, já budu KAPITALISTA. Tvoje matka se stará o rodinné finance, budeme jí říkat VLÁDA. My jsme tvoji rodiče, a tak se staráme o tvoje potřeby. Ty tedy budeš LID. Služebná... no, budeme jí říkat PRACUJÍCÍ TŘÍDA. Tvůj malý bratříček bude, ehm, BUDOUCNOST. Přemýšlej o tom, synku, a zítra si popovídáme.”
Chlapeček toho má plnou hlavu a jde tedy spát. V noci hо probudí pláč jeho mladšího bratříčka. Znaleckým okem obhlédne situaci a zjistí, že je dítě pokakané. Tak se rozhodne, že půjde za maminkou a oznámí jí to.
Když přijde do ložnice rodičů, slyší jen spokojené odfukování, a tak se rozhodne mamku nebudit a jde rovnou za služebnou. Už za dveřmi je slyšet podivný hluk. Nakoukne klíčovou dírkou a vidí tatínka, jak si tam s ní užívá. Protože je zamčeno, rozhodne se, že to nechá na ráno a u snídaně prohodí: „Tati, myslím, že už chápu politický koncept kapitalismu.”
Tatínek potěšeně vzhlédne a vybídne hо, ať mu hо tedy poví, že hо kdyžtak opraví. Synáček spustí: „Takže, KAPITALISTA spokojeně ojebává PRACUJÍCÍ TŘÍDU, zatímco VLÁDA spí, mínění LIDU je ignorováno a BUDOUCNOST je úplně posraná!”
Manželský pár se rozhodne, že na chvíli unikne tuhé zimě a stráví týdenní dovolenou na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později.
Manžel odletí podle plánu, po příchodu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne laptop a hned posílá e-mail své ženě. Ale stane se mu taková hloupá věc, že při zadání e-mailové adresy stačí vynechat nebo změnit jedno písmenko a mejl se dostane do schránky někam úplně jinam. V tomto případě do schránky jisté vdovy, která právě pochovala svého muže.
Vdova si právě probírá svou poštu v počítači, jestli jí nepřijdou nějaké soustrastné dopisy, případně vzkazy od přátel nebo známých. Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, leží ta žena na zemi v bezvědomí. Syn jenom čte na monitoru:
KOMU: „Mé opuštěné manželce.”
OD KOHO: „Od tvého muže, který je tady dřív.”
VĚC: „Dorazil jsem.”
TEXT: „Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeju ti šťastnou cestu a čekám Tě. Miluju Tě, Tvůj manžel. P. S.: Tady dole je ďábelské vedro.”
Manžel s manželkou jdou do zoo a zastaví se u klece s orangutanem. Žena má perfektní postavu, zkrátka kost. Muž jí povídá: „Sundej si podprsenku, schválně co to s ním udělá.”
Žena poslechne a sundá si podprsenku. Orangutan začne za mřížemi bouchat a vřískat, celý nadržený. Muž znovu povídá: „Sundej si i kalhotky, schválně co to s ním udělá teď.”
Žena poslechne a orangutan už neví, co má v kleci dělat, bouchá, vříská a skáče po kleci sem a tam. Vtom muž otevře klec, strčí ženu dovnitř a říká: „No, a teď mu zkus vysvětlit, že tě bolí hlava!”
Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”
„Ty, mámo,” ptá se mladá cikánka matky, „co je to ta svatební noc?”
„No to je, když ti Dežo strčí to svoje nejmilejší, co má, tam, kde ty chčiješ,” vysvětluje matka.
Dcera pochybuje: „Ale mámo, tomu nevěřím, že by Dežo dal svoje nové adidasky do našeho dřezu na nádobí!”
Přijde Michal na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají a když už k večeru začíná být zima, Franta Michala poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory. Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery, které jsou v nejlepších letech. Jedné je 17 a druhé 19. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví: „Váš otec mi řekl, že vás můžu přefiknout.”
Vyděšeně se na něj podívají a říkají: „To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!”
„Tak vy mi nevěříte?” ptá se a otevírá dveře. „Franto, obě?” zavolá.
A ze zdola se ozve: „Jo, jo, Michale, obě!”
Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
„To je spojení k bohu.”
„A mohl bych si zatelefonovat?”
„Ale zajisté.”
Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
„500 dolarů.”
„Cože, 500 dolarů za deset minut?”
„No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
„To je spojení s bohem?” ptá se.
„Jistě, svatý otče.”
„A mohl bych si zavolat?”
„Zajisté, svatý otče.”
Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
„10 centů, svatý otče.”
„Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
„To víte, místní hovor.”
Jede sanitka a v ní řidič, doktor, sestřička a student na praxi. Jedou a najednou zničehonic řidič pustí volant a chytá se křečovitě rukama za krk. Dusí se, oči má někde na čele. Sestřička popadne lékárničku a praští řidiče do hlavy. Tomu hned záchvat přestává, chytá volant a jedou dál.
Najednou doktor padá na podlahu, chytá se v křeči za krk, válí se po zemi a dusí se. Sestřička zas popadne lékárničku a praští hо do hlavy. Doktor se hned zvedne, sedne si a jedou dál, jako kdyby se nic nestalo.
Student se celý v šoku obrací na doktora: „Jsem ve třetím ročníku a znám jenom teorii, žádná praxe, ale v životě jsem neslyšel o takových symptomech a metody léčby jsou natolik zvláštní, že jsem totálně zmatený. Můžete mi to aspoň trochu vysvětlit?!”
A doktor flegmaticky odpovídá: „To neřeš, sestřičce se včera oběsil manžel, tak si z ní děláme prdel...”
Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince: „Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” odpoví matka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Druhý den zase: „Dnes jsme se učili první písmenka - A, B a C. A já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” chválí hо cikánka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Třetí den: „Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni hо měli takového malého, jen já hо měl mnohem většího. Je to tím, že jsem inteligentní?”
„Ne,” povídá máma, „to je tím, že ti je jedenadvacet!”