Potkají se v lese zajíc s medvědem a medvěd se ptá zajíce: „Poslyš, zajíci, jak je to možné, že ty už máš jedno dítě a já ani jedno?”
„Medvěde! Jíš mrkev?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš!”
Potkají se o tři měsíce později a medvěd se ptá zajíce: „Bože, zajíci, jak je to možné, že ty už máš dvě děti a já ani jedno?”
Zajíc: „Co já vím, mrkev jíš?”
Medvěd: „Jím!”
Zajíc: „A kapustu jíš?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš.”
Medvěd kupuje mrkev i kapustu, žere to každé ráno a večer a o dva měsíce později se potká se zajícem a povídá: „Sakra, zajíci, jak je to možné, že ty už máš tři děti a já ani jedno?”
Zajíc: „Co já vím, mrkev jíš i kapustu jíš, tak já nevím, no a poslyš, medvěde, a miluješ se někdy s medvědicí?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš.”