Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: „Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.” „No, a...

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: „Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.”
„No, a co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.”
„Počkej, ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit.
„Tomu teda vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

33

0