Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurz pro psy, kde je učí mluvit!”
„Tož, nekecej!” podiví se otec. „A co to obnáší?”
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc korun, a já hо nechám zapsat,” kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá než zase zavolat domů.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat,” vypráví zvědavému otci. „Ale představ si, tati, že u nás na fakultě otevírají kurz, kde učí psy číst!”
„Tož kurňa, když Alík mluví, ať umí i číst!” furiantsky na to otec.
„Výborně, tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,” uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?”
„Ale, představ si to, táto. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem domů. On složí noviny a povídá: To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...”
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes hо zastřelil, hajzla prolhanýho!”
„No jasně, tati.”
0