Tři fotrové vysedávají u piva v hospodě. Vesele popíjejí točenou dvanáctku a když dojde řeč na jejich potomky, jeden říká: „Chlapi, to mi nebudete věřit, ale ten můj syn, to je ale rošťák... Žena měla sraz s těma husama od ní ze školy, nebo co, a tak jsem měl synka na starosti. To jsem takhle tlačil kočárek po šmajdavý zóně a vzpomněl jsem si, že by bylo dobrý koupit nějaký jídlo, abychom večer nechcípli hlady. Tak jsem zaparkoval kočárek, a protože jsem u trafiky předtím koupil dva kartony marlborek, hodil jsem je do kočáru a šel koupit ten žvanec. Nekecám, vrátil jsem se, čumím do kočáru, kočár zeblitej až na chodník, dítě zelený jak sedma. A cigára nikde! Tak nevím, kdo hо takhle vychoval...”
A druhej na to: „To mně něco připomíná... Taky jsem byl sám doma se synem. Budou mu dva, nebo pět? Teď fakt nevím... Holku si stará vzala s sebou někam ke tchyni, k tý čarodějnici. Kluk, jako by mně z voka vypad, chce se pořád vozit v kočáru... Ten až vyroste, určitě mě rozfláká fáro, už to vidím! Už se mně to pěkně sype, no, kde jsem to ale přestal? Jo, a tak jsem s ním jel ten jeho kočárek trochu oprášit do města. Cestou jsme se stavili pro tři flašky rumu, to jsem chystal pití na večer, máma se měla do večera vrátit a já jsem chtěl jít s kámošem slavit ten jeho rozvod. Ale cestou jsem si vzpomněl na to, že nemám zaplacenou složenku, tak jsem hodil flašky do kočáru, zabrzdil jsem hо před poštou, a šel vyřídit ty hovadiny. Chlapi, no nevěřil jsem svým očím, když jsem se vrátil... Kočár převrácenej, všechno poblitý, lidi okolo čuměli jak politici. No a když jsem taky uviděl ty prázdný láhve, řeknu vám, ten kluk je po mně. Pěknej syčák to je!”
A třetí se směje: „No, když vás tak poslouchám, tak vyprávíte o těch svejch synáčcích samé hezké věci. Ale ten můj, to je ještě větší číslo! Přišel jsem takhle jednou domů z práce, utahanej jako pes, a chci se v klidu najíst. Koukám na stůl a tam seděl můj kluk a honil si ptáka. Než jsem mu stačil vynadat, že má na to ještě dost času, cáknul mně to do ksichtu a smál se: Tady máš, co ti dlužím, a teď vypadni!”