Vtip kratší, ale ještě pořád dlouhý, kdy se zasmějete, protože vám to připomene váš život!
Chlápek jde po newyorské ulici, mávne – a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář Benny Koppelman si pochvaluje:
„Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.“
„Kdo že?“ ptá se chlápek taxikáře.
„Ale, jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já tu hned byl. Takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.“
„No… dobře, ale občas se taky objeví trochu té smůly, ne?“
„Ne však u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu, no, kam se na něj hrabal Arnold Palmer. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste hо slyšet, jak hrál na piano, skoro jako sám George Gershwin.“
„To zní, jako by to byl pěkný mens, co?“
„Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já; vyměňoval jsem jednou pojistky, a ve všech okolních barácích rázem nastal black-out!“
„Wow, byl to asi machr, co?“
„Jasně, a vždycky znal i nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.“
„Mmm, moc lidí tohle zná.“
„… a taky věděl, jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn; nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.“
„Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste hо viděl naposledy?“
Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.“
„Ksakru, tak jak to, že o něm to všechno víte?!“
„Inu, vzal jsem si vdovu po Mošem Glikmanovi.“
0