Nový farář byl před svým prvním kázáním tak nervózní,
Skoro ani nemohl mluvit. A tak se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat,
Aby se uvolnil.
Ten mu poradil:
„Kápněte si do vody trochu vodky, uvidíte, že po pár hltech budete trochu klidnější“.
Farář poslechl a skutečně, cítil se tak dobře, že by dokázal mluvit ve vichřici.
Po bohoslužbě se vrátil do sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa: ...
Vážený Otče,
Příště si nalijte vodku do vody, ne vodu do vodky.
Připojuji pár poznámek, aby se neopakovalo to, co jsem viděl na dnešní mši. -
- Na okraj kalicha není nutné dávat kolečko citrónu.
- Ty kabinky v boční lodi jsou zpovědnice, ne toalety.
- Snažte se neopírat obraz Panny Marie, a už vůbec ji nemusíte objímat a líbat.
- Máme 10 přikázání, ne 12.
- Apoštolů bylo 12, ne 7, a žádný z nich nebyl trpaslík.
- Našeho Pána, Ježíše Krista a Jeho Apoštoly nenazýváme JC & His Boys.
- Svatému Kříži neříkáme Velký Téčko.
- David porazil Goliáše prakem a kamenem, není pravda, že by hо dojebal.
- Jidáše neoznačujeme za z*urveného zmr*a.
- Otec, Syn a Duch Svatý nejsou Fotr, Junior a Strašidlo.
- Svěcená voda je na požehnání, nikoliv na osvěžení zátylku.
- Nikdy se nemodlete vsedě na schodech před oltářem.
- Ноsтiе nejsou chipsy, tedy je nepřikusujeme k vínu, ale rozdáme věřícím.
- Věřící vhazují příspěvky do pokladničky dobrovolně, nápis:
"Vaše spropitné.
- Můj plat" je tedy na pokladničce zcela zbytečný.
- Hříšníci půjdou do pekla, ne do p*či.
Při otčenáši je možno zvedat ruce k nebesům, ale ne se kývat do vlny.
- Vaši iniciativu, aby si všichni přítomní zatancovali, hodnotím kladně, ale dělat vláček po celém kostele, to tedy nemusíte.
- Na konci modlitby říkáme Amen a ne Šlus a z kazatelny se chodí po schodech, nejezdí se po zábradlí!
Důležité:
Ten, co seděl v koutě u oltáře, a o kterém jste tvrdil, že to je buzík v sukni a transvestita bez mejkapu, to jsem byl já. Doufám, že do příští neděle tyto nedostatky napravíte.
Jinak, na první kázání to bylo celkem dobré.
Katolík, presbyterián a baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdou červi, a tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí z člunu, po vodě přejde na břeh a pak se zase jdouce po vodě vrátí zpátky. Baptistovi můžou oči vypadnout a říká si: „Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.”
Za chvilku to ještě udělá presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako katolík a presbyterián, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizí pod hladinou.
Katolík se otočí na presbyteriána a říká: „Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny!”