Anekdoty a vtipy z pohádek a příběhů

Sejdou se dva chlapi na záchodě u mušlí. První se závistivě dívá na toho druhého. Ten druhý se hо zeptá: „Chceš mít taky tak velkýho ptáka?”
První přikývne.
„Tak běž za město k prvnímu dubu u cesty vlevo, tam je žabička, tý se zeptáš, jestli tě chce za muže, ona řekne, že ne a hned budeš mít o pět čísel delšího.”
Tak chlap běží za město k prvnímu dubu. Najde tam žabičku.
„Žabičko, vezmeš si mě?”
„Ne,” odpoví žába.
Chlap utíká domů a tam žasne. Má hо o pět centimetrů většího. Druhej den tam jde teda znova.
„Žabičko, vezmeš si mě?”
„Ne,” odpoví žába.
A zase mu o pět centimetrů vyroste. Chlap jásá: „Ještě pět a bude ze mě správnej kanec.”
Tak jde zase k dubu a ptá se: „Žabičko, vezmeš si mě?”
A žába odpoví: „Kurva, jsi snad hluchej? Ne, ne, ne, ne, ne a ještě jednou NE!”

Na jedné farmě žil farmář se ženou a třemi syny. Jednoho rána se žena probudila a vidí na louce ležet jejich jedinou krávu dočista mrtvou. Přepadla ji beznaděj - jak by teď mohla sehnat obživu pro svoji rodinu? Dostala se do velice silné deprese a oběsila se v kuchyni.
Když se probudil její muž, také on viděl, co se stalo. Kráva mrtvá, žena mrtvá - naprosto bezvýchodná situace. Popadl pušku a střelil se do hlavy.
Nejstarší syn se probudil, spatřil, co se stalo, a rozhodl se, že půjde k řece a utopí se. Došel k řece a tam na břehu uviděl sedět vodní vílu. Ta mu řekla: „Znám příčiny tvého zoufalství. Pokud se se mnou pětkrát v řadě pomiluješ, pomocí kouzel oživím tvé rodiče i krávu.”
Syn souhlasil, ale po čtvrtém vyvrcholení se zhroutil a nebyl schopen dál pokračovat. Víla hо tedy vtáhla do vody a utopila.
Další syn se probudil a také se rozhodl utopit. U řeky hо oslovila víla: „Když se se mnou desetkrát pomiluješ, všechno napravím.”
Tak to mladík zkoušel, vydržel sedmkrát, ale víle to nestačilo a i jeho utopila.
Když se nejmladší syn probudil a zjistil, že kráva i rodiče jsou mrtví a bratři zmizeli, také se vydal k řece. Víla tam na něj už čekala a povídá: „Viděla jsem, co všechno se stalo, ale mohu to všechno napravit, pokud se se mnou patnáctkrát pomiluješ.”
Mladík odpověděl: „To je všechno? Jen patnáctkrát pomilovat? Proč ne dvacetkrát?”
Vílu to poněkud zarazilo a mladík pokračoval: „Sakra, proč ne pětadvacetkrát?”
Víla váhala s odpovědí a mladík přidal: „Co takhle třicetkrát?”
„Dost!” zakřičela náhle víla. „Dobře, když mě třicetkrát pomiluješ bez odpočinku, všechny oživím.”
Teď se ale zarazil mladík: „Hele, moment. Jak mi zaručíš, že tě třicet čísel v řadě nesloží, tak jako to složilo tu krávu?”