Anekdoty a vtipy z pohádek a příběhů
Sejdou se dva chlapi na záchodě u mušlí. První se závistivě dívá na toho druhého. Ten druhý se hо zeptá: „Chceš mít taky tak velkýho ptáka?”
První přikývne.
„Tak běž za město k prvnímu dubu u cesty vlevo, tam je žabička, tý se zeptáš, jestli tě chce za muže, ona řekne, že ne a hned budeš mít o pět čísel delšího.”
Tak chlap běží za město k prvnímu dubu. Najde tam žabičku.
„Žabičko, vezmeš si mě?”
„Ne,” odpoví žába.
Chlap utíká domů a tam žasne. Má hо o pět centimetrů většího. Druhej den tam jde teda znova.
„Žabičko, vezmeš si mě?”
„Ne,” odpoví žába.
A zase mu o pět centimetrů vyroste. Chlap jásá: „Ještě pět a bude ze mě správnej kanec.”
Tak jde zase k dubu a ptá se: „Žabičko, vezmeš si mě?”
A žába odpoví: „Kurva, jsi snad hluchej? Ne, ne, ne, ne, ne a ještě jednou NE!”
Na jedné farmě žil farmář se ženou a třemi syny. Jednoho rána se žena probudila a vidí na louce ležet jejich jedinou krávu dočista mrtvou. Přepadla ji beznaděj - jak by teď mohla sehnat obživu pro svoji rodinu? Dostala se do velice silné deprese a oběsila se v kuchyni.
Když se probudil její muž, také on viděl, co se stalo. Kráva mrtvá, žena mrtvá - naprosto bezvýchodná situace. Popadl pušku a střelil se do hlavy.
Nejstarší syn se probudil, spatřil, co se stalo, a rozhodl se, že půjde k řece a utopí se. Došel k řece a tam na břehu uviděl sedět vodní vílu. Ta mu řekla: „Znám příčiny tvého zoufalství. Pokud se se mnou pětkrát v řadě pomiluješ, pomocí kouzel oživím tvé rodiče i krávu.”
Syn souhlasil, ale po čtvrtém vyvrcholení se zhroutil a nebyl schopen dál pokračovat. Víla hо tedy vtáhla do vody a utopila.
Další syn se probudil a také se rozhodl utopit. U řeky hо oslovila víla: „Když se se mnou desetkrát pomiluješ, všechno napravím.”
Tak to mladík zkoušel, vydržel sedmkrát, ale víle to nestačilo a i jeho utopila.
Když se nejmladší syn probudil a zjistil, že kráva i rodiče jsou mrtví a bratři zmizeli, také se vydal k řece. Víla tam na něj už čekala a povídá: „Viděla jsem, co všechno se stalo, ale mohu to všechno napravit, pokud se se mnou patnáctkrát pomiluješ.”
Mladík odpověděl: „To je všechno? Jen patnáctkrát pomilovat? Proč ne dvacetkrát?”
Vílu to poněkud zarazilo a mladík pokračoval: „Sakra, proč ne pětadvacetkrát?”
Víla váhala s odpovědí a mladík přidal: „Co takhle třicetkrát?”
„Dost!” zakřičela náhle víla. „Dobře, když mě třicetkrát pomiluješ bez odpočinku, všechny oživím.”
Teď se ale zarazil mladík: „Hele, moment. Jak mi zaručíš, že tě třicet čísel v řadě nesloží, tak jako to složilo tu krávu?”
Žily, byly tři kůzlátka a máma koza. Jednou se máma koza rozhodla, že půjde na nákup a s malými kůzlátky si dohodla heslo: „Polib mi cecík.”
Tak máma koza odešla a za chvilku přišel vlk a prosil je, ať mu odemknou dveře, ale kůzlata nic. Za malou chvilku přišla koza, že si zapomněla peněženku, tak se vlk schoval a poslouchal, jaké je heslo. Když koza odešla, vlk přišel znovu ke dveřím a povídá: „Kůzlátka, otevřete mi, heslo je: Polib mi cecík!”
A kůzlata na to: „A ty nám polib prdel, my máme kukátko!”
Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten hо požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”