Skip to main content
Vtipy o národech a cizincích
Slováci vyrobí jadernou zbraň. Dzurinda říká: „Tak ji někde vyzkoušíme. Pošleme ji na USA, ti se rychle ozvou...”
Vystřelí tedy na Ameriku a čekají na odezvu. Nic.
Dzurinda tedy povídá: „Asi to spadlo někam do pouště, Amerika je přeci jen velká. Vystřelíme tedy na New York, toho už si určitě všimnou.”
New York je tedy srovnán se zemí, ale opět žádná odezva.
„To není možný. Zaměříme tedy přímo Bílý dům, to už nemůžou přehlídnout,” povídá Dzurinda a vystřelí tedy třetí raketu.
Zase nic.
Nechápavě tedy volá Dzurinda Bushovi: „Nazdar Georgi, jak se máš? Vysvětli mi, jak je možný, že jsme na vás poslali tři atomovky a vy jste si toho vůbec nevšimli?”
A Bush odpovídá: „Jen počkej, ty zmrde, až vás najdeme na mapě!”
Mají zavřít Čecha, Rusa a Američana na rok do vězení. Před tím si ale něco můžou přát. Rusák chce flašku vodky, ze které by nikdy neubývalo. Američan zase bednu hamburgrů, ze které by mohl užírat a neubývalo by. Čech si přeje karton Marlborek, ze kterého by neubývalo. Tak jim to všem dají a šoupnou je na rok do basy.
Za rok otevřou celu Rusáka, ten z ní vypadne zpitej do bezvědomí. Otevřou u Američana, ten vyběhne celej zelenej, hodí šavli a říká: „Fuj, já už ty hamburgry nemůžu ani vidět!”
Otevřou celu Čecha, ten tam sedí, hubu plnou cigaret a ptá se: „Nemáte někdo oheň?”
Čech je na dovolené v cizině, jde kolem bazénku a najednou mu do ucha šeptne dobrá víla: „Vyslov přání a tento bazén bude plný toho, co jsi řekl.”
Čech nelení a vykřikne: „Pivo!” A bazén je po okraj plný výborné dvanáctky. Čech tam skočí a je na vrcholu blaha.
U dalšího bazénku jde Slovák. I on slyší ten hlas a vykřikne: „Borovička!” Pak už skočí do bazénku plného skvělé borovičky.
U dalšího bazénku Francouz vykřikl: „Víno!” A rubínový nápoj naplnil bazén.
O kus dál Angličan vykřikl: „Whisky!”
A u posledního bazénu to slyšel Němec, řekl si, že do bazénku skočí stylově, rozběhl se, chtěl vyskočit, ale uklouzl a poslední, co bylo slyšet, než přeletěl přes okraj bazénu, byl zoufalý výkřik: „Sсhеissе!”
První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”
Přijede Angličan do Jihoafrické republiky a rozhodne se, že půjde do kina. Když u okénka požádá o lístek, paní uvnitř se začne strašně smát a povídá: „Vy nejste odtud, že ne?”
„Ne, jak to víte?”
„U nás chodí bílí do kina zadarmo.”
„Aha.”
Tak jde dál a ptá se, kam se smí posadit. Paní se rovnou ptá: „Vy nejste odtud, že ne?”
Angličan: „Ne, jak to víte?”
„U nás chodí bílí rovnou na balkón a černí sedí dole.”
„Aha.”
Tak si sedne a uprostřed filmu se mu strašně chce na záchod. Vyjde ven a ptá se: „Prosím vás, kde se tu můžu vyčůrat?”
Paní se na něj podívá a konstatuje: „Vy nejste odtud, že ne?”
Angličan: „Ne, jak to víte?”
„U nás bílí rovnou... na ty černý tam dole, aby jim ani kousek filmu neutekl.”
„Aha.”
Angličan chce zachovat tradici, postaví se a začne uprostřed filmu čůrat. Najednou se dole postaví černoch a křičí: „Do řiti! Ty nejsi odtud, že ne?”
Angličan: „Ne, ale jak to víte?”
„To je jasný, čůrám aspoň cik cak, a ne furt na mě!”
V podniku ČKD se na dvoře válí dlouhá, železná roura. Mistr se rozhodne, že ji nechá uklidit a zavolá proto vietnamského dělníka a povídá mu: „Li, vezmi si k ruce své bratry Pinga a Ponga a odneste tu rouru.”
Za chvíli se Li vrátí a povídá mistrovi: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr mu tedy poradí, ať si vezme další tři Vietnamce a zkusí to znovu. Li je za deset minut zpátky a zase povídá: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr je už naštvaný a odsekne mu, ať si vezme s sebou všechny Vietnamce, co potká a odnesou tu rouru. Tentokrát je Li pryč skoro půl hodiny a když se vrátí, praví: „Šéfe, moc krátký!”
Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nаd pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se hо na to teda zeptal a Tom mu zprávu potvrdil. Říkal, že jí za pár měsíců bude jedenadvacet.
Bankéř, zkušený a vzdělaný muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy takový stařík těžko uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a prohlásil, že se hned odpoledne po někom porozhlédne.
Po pár měsících se ti dva znovu potkali. Bankéř se ptá: „Jak se má ženuška?”
„Žena je těhotná,” hrdě oznamuje Tom.
Bankéř, spokojený, že byla jeho rada účinná, vyzvídá: „A co ta najatá pomoc?”
Farmář bez zaváhání odpověděl: „Ta? Ta je taky těhotná!”
Povídá černoch bělochovi: „Černí se už narodíme, černí jsme, ať je nám zima nebo horko, černí jsme, i když je nám špatně a černí také umřeme. Kdežto vy se narodíte růžoví, když je vám zima, jste fialoví, když je vám blbě, jste zelení, když jste nemocní, jste žlutí, když nemůžete dýchat, jste modří, když se vztekáte, zrudnete a teprve až mrtví máte bílou barvu... Tak kdo je tu kurňa barevnej?”
Přijede Francek s manželkou do Brna a ta hо v hypermarketu ukecá, aby jí koupil novou ledničku. Francek přijde za prodavačem: „Tož mi, kurva, jednu tu kalexku honem zabaltě, bo mi, kurva, ujede vlak.”
„Vy jste z Ostravy, že?” ptá se hо prodavač.
„Jak stě to poznal?” diví se Ostravák.
„No, podle té kurvy.”
Francek se otočí na ženu a vyčítá jí: „Vidíš, stará, já sem ti to povidal, zustaň doma, bo kurva zrobiš ňaku ostudu!”