Skip to main content
Jede Bush po dálnici a najednou uvidí ceduli: „Jablka po 5 USD.”
Tak si říká: „To je nějaké divné, aby jablka stála v Americe tolik. To se musí prošetřit.”
Zastaví a ptá se farmáře, co že je to za jablka.
„To jsou speciálně vyšlechtěná a geneticky upravená jablka s příchutí - tyhle jsou zrovna kokosovomedová.”
„No proč to nezkusit?” řekne si Bush a jedno si koupí.
Kousne a povídá: „Kokos cítím, ale ten med nějak ne.”
„To musíte otočit,” odpoví farmář.
Bush jablko otočí, zakousne se a opravdu med.
„Zajímavé. A máte ještě i nějaké jiné příchutě?”
„Máme ještě šunka - sýr,” říká farmář, „ale ty jsou po deseti dolarech.”
„Tak mi jedno dejte.”
Bush dá farmáři desetidolarovku, zakousne se a konstatuje: „Tak tu šunku cítím, ale ten sýr nějak ne.”
„To musíte otočit.”
Otočí, kousne a opravdu výtečný sýr.
„Úžasné. A máte ještě nějakou jinou příchuť?”
„No, ještě tu mám jedny s příchutí dámského přirození, ale ty jsou po sto dolarech.”
„Vyzkoušel jsem dvě, proč nevyzkoušet třetí,” pomyslí si Bush a dá farmáři stovku.
Zakousne se do jablka a povídá: „Teda... chutná to spíš jako hovno.”
„To musíte otočit!”
Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Přišel k ní svatý Petr a říká: „Hillary, vím, že tam dole jsi byla někdo, ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci.”
Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokrytá spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o 15 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se hо ptá, co ty hodiny znamenají.
„Každý ženatý muž na zemi tady má jedny hodiny.”
„A co znamená, když se posunou o 15 minut?”
„No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry.”
„A jsou tady i hodiny mého muže?”
„Ale ne, ty má Bůh na stole v kanceláři místo ventilátoru.”
Jde chlap po Broadwayi a po každých padesáti metrech se zastaví, rozhlédne a zvolá: „Prezident je vůl!”
Když to udělá asi počtvrté, přitočí se k němu dva chlápci v kvádrech a brejlích, a už hо nenápadně drží: „Co to tu hulákáte? Jak to, prezident je vůl?”
„Ale pánové,” brání se odvážlivec, „já myslel prezidenta Husajna.”
„Pche, nás neoblafnete,” tvrdě se na něj oboří tajní agenti. „My dobře víme, že jste myslel Bushe. My dobře víme, který prezident je vůl!”