Skip to main content
Paní učitelka ve druhé třídě na základní škole povídá: „Děti, kdo z vás mi řekne, co hezkého dělal včera po škole?”
Přihlásí se Pepíček: „Včera jsem si hrál s Aničkou na písečku.”
„Výborně, Pepíčku,” chválí hо kantorka. „Jestli napíšeš na tabuli správně slovo PÍSEK, tak ode mě dostaneš koláček a můžeš hо hned sníst.”
Pepíček uspěl a už dlabe koláček. Přihlásí se Anička: „Včera jsem si hrála s Pepíčkem na písečku.”
Učitelka na to: „No krása, Aničko. Jestli napíšeš správně na tabuli slovo HRA, i ty dostaneš koláček.”
Anička napsala a dostala koláček. Ze zadní lavice se najednou přihlásí cikán Dežo a spustí: „Včera jsem si chtěl hrát s Pepíčkem a Aničkou na písečku, ale nepustili mě a házeli po mě kameny.”
„No to je smutné, Dežko,” uzná učitelka. „Ale ty máš taky šanci získat koláček, pokud správně napíšeš na tabuli větu TO JE DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE!”
Přijde cikán k doktorovi a povídá: „Pane doktor, já už jsem úplně zoufalej. Mám jedenáct dětí, platím samý alimenty - uřízněte mi hо!”
„Ale Dežo, to přece nemá cenu,” namítne lékař. „Já ti hо teď uříznu a ty za měsíc přijdeš, že hо chceš zase zpátky.”
„Ale ne, pane doktore, nepřijdu, slibuju!”
Doktor tedy provede příslušnou operaci. Neuplyne ani měsíc a cikán je zase v ordinaci: „Měl jste pravdu, pane doktor, nedá se to vydržet. Přišijte mi hо zpátky!”
„No jo, Dežo,” svraští muž v bílém obličej, „ale já už toho tvého nemám. Mám tu teď jen jednoho z opice. Chceš hо?”
Cikán souhlasí, a tak mu to doktor přišije. Po delší době potká doktor Deža na ulici a ten se k němu žene s úsměvem na tváři. Doktor se zastaví a vyzvídá: „Tak co, dlouho jsi u mě nebyl, pomohlo to?”
„Teda, pane doktor,” rozplývá se Dežo, „je to úplně perfektní. Mám po problémech! Jakmile se něco narodí, okamžitě se to sebere a utíká to do lesa!”
Jednou cikán chytal ryby. Už měl dost, začal balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká - zlatá rybka. Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obrátil, že půjde domů. Náhle se za ním ozve: „Haló, dobrý člověče! Splním ti tři přání za to, žes mi zachránil život.”
Cikán ale jen mávl rukou a řekl, že je v životě zcela spokojený a má všeho dostatek. Nicméně rybka stále naléhala, ať si něco přeje.
„No tak dobre, keď inak nedáš,” povídá nakonec optimista. „Chcel by som pekný dom, peknú ženu a pekné auto.”
„Dobrá tedy,” odpoví rybka, „vše bude, jak sis přál.”
V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: „Vždyť já tej rybke ani nepoďakoval!”
Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a poděkoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabídla ještě jedno přání. Cikán ale nechtěl, že je už šťastný člověk a že chce žít takto až do smrti, přivydělávajíc si poctivou prací. Rybka však byla neoblomná, ať prý si přeje jakoukoliv blbost.
„Keď inak nedáš, rybka, tak mi hо vykuř.”
Rybka se jala vykonávat přání a najednou jí začaly růst vlasy, ruce, nohy, obličej...
„A zrazu pozerám, predo mnou klačí osemročné dievčatko. Naozaj, pan súdca, naozaj si to nevymyšlám!”
„Ty, mámo,” ptá se mladá cikánka matky, „co je to ta svatební noc?”
„No to je, když ti Dežo strčí to svoje nejmilejší, co má, tam, kde ty chčiješ,” vysvětluje matka.
Dcera pochybuje: „Ale mámo, tomu nevěřím, že by Dežo dal svoje nové adidasky do našeho dřezu na nádobí!”
Honí cikána skinheadi a ten se před nimi schová do synagogy. Je tam dva dny, pět, týden. Pak přijde rabín a udiveně se zeptá: „Člověče, co tady děláte?”
Cikán vysvětluje: „No, honili mě, tak jsem se tady schoval.”
„No jo,” praví rabín zamyšleně, „ale kde jste se myl, kde spal a co jste vlastně jedl?”
Cikán odpoví: „Ale - támhle v tom kýblu byla dršťková polívka, tak jsem to sněd.”
„Člověče,” spráskne ruce rabín, „vždyť to nebyla žádná polívka, ale obřízka za loňský rok!”