Chlapík jde po Las Vegas a najednou si všimne nádherný prostitutky. Dá se s ní do řeči a nakonec se zeptá: „Za kolik?”
„Začíná to na 500 dolarech za ruční práci.”
„500 dolarů! Za ruční práci! Kristepane! Žádná ruční práce za takový prachy nestojí!”
„Vidíš támhletu restauraci Denny´s na rohu?”
„Jo.”
„A tu další restauraci Denny´s o blok dál?”
„Jo.”
„A kus za ní tu třetí restauraci Denny´s?”
„Jo.”
„No,” povídá prostitutka s úsměvem, „ty patří mně. A já je vlastním, protože dělám ruční práci, která stojí za každej z těch 500 dolarů.”
Chlapík na to: „No co... Žiju jenom jednou. Tak to zkusím.”
Zajdou do motelu kousek dál. O chvilku později sedí chlapík na posteli a uvědomuje si, že právě zažil nejlepší ruční práci svýho života, která opravdu stála za každej cent z těch 500 dolarů. Je z toho tak překvapenej, že povídá: „Počítám, že pusou by to bylo za 1000 dolarů?”
A prostitutka na to: „1500.”
„To bych za orál v životě nedal!”
„Pojď sem k tomu oknu, chlapáku. Vidíš támhleto kasino přes ulici? To kasino je taky moje. A je moje, protože dělám orál, kterej stojí za každej z těch 1500 dolarů.”
Chlapík, ještě celej vyjevenej z tý předchozí ruční práce, se rozhodne, že nový auto může ještě rok počkat a povídá: „Tak jdem na to.”
O deset minut pozdějc sedí na posteli, ještě ohromenější než předtím. Zdráhá se tomu uvěřit, ale cítí, že opravdu dostal, za co si zaplatil. Rozhodne se, že trochu pustí žilou svýmu důchodovýmu spoření za jeden úžasnej a nezapomenutelnej zážitek. Zeptá se: „Kolik by to stálo na tvrdo?”
Prostitutka povídá: „Pojď sem k tomu oknu, chci ti něco ukázat. Vidíš, jak se před náma rozkládá celý město Las Vegas? Všechny ty zářící světla, herny a paláce?”
„Sakra!” povídá chlapík v úžasu. „Ty vlastníš celý tohle město?”
„Ne,” povídá prostitutka, „ale určitě by mi patřilo, kdybych měl kundičku!”

Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli ještě mají volná místa.
„Bohužel,” omlouvá se recepční, „už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány.”
Turista to vzal, přijde na pokoj, seznámí se se spolunocležníky a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném včetně politiky a mají celkem protistátní názory. Turista se je snaží zarazit: „Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?”
Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, strčil recepčnímu do ruky dvacku a říká mu: „Prosím vás, přineste nám přesně v devět tři čaje.”
Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. Juknul na hodinky a povídá: „Tak vy mi nevěříte?”
Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká: „Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje.”
Dvě minuty nato se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát. Druhý den odpoledne se turista vrací z města, vejde na pokoj a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.
„Sebrali je, že vedli protistátní řeči,” oznamuje pokojská.
V turistovi je malá dušička: „A myslíte, že mě taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi.”
Pokojská říká: „Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil!”