Jeden doktor na stáži navštívil místo zvané honosně mentální institut a ptá se jednoho pacienta: „Jak jste se sem dostal? Jaká je povaha vaší nemoci?”
„No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru, která se tedy stala mojí nevlastní dcerou. Když přijel na návštěvu můj otec, tak se do ní zamiloval a pak se s ní oženil, takže moje nevlastní dcera teď byla mojí nevlastní matkou. Pak se mé ženě narodil syn, který byl samozřejmě taky tátův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No, jak jsem vám říkal, moje nevlastní dcera byla také mojí nevlastní matkou, takže její malý bratr byl teď i mým strýčkem. No, a z toho taky vyplývá, že moje žena, která je matkou mé nevlastní matky, je také mojí babičkou a já jsem tudíž její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za ženu nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem také svůj dědeček. Teď už chápete, proč jsem tady?”
Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
„Babi, co to dělají?” ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla: „Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole hо nese k doktorovi.”
„Jsou skoro jako lidi, že jo, babi?” říká Pepíček.
„Jak to myslíš, jako lidi?” zeptá se babička.
„Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe.”