Přijde policajt do kavárny a říká: „Já mám takovej hlad!”
„A co chcete?”
„To je jedno, třeba kakao a dva rohlíky.”
„Bohužel, kakao nemáme. Něco jiného?”
Policista si povzdychne: „No, tak teda kakao a tři rohlíky.”
„Jak jsem řekl, kakao nemáme. Něco jiného?”
„Mně je to jedno. Třeba kakao a čtyři rohlíky.”
„Do prčic, já jsem řekl, že kakao nemáme!” vyletí na něj číšník. „Pane, vy jste ale kretén!”
„Kretén, jo?” zlostně se ušklíbne polda. „Tak jdeme na policejní stanici!”
Tam prodavače vyslýchá náčelník: „Pane číšník, proč jste mému zaměstnanci řekl, že je kretén?”
„Poněvadž chtěl kakao a dva rohlíky. Řekl jsem, že kakao nemáme. Potom mi řekl, že chce kakao a tři rohlíky. Zopakoval jsem, že kakao nemáme. No, a když řekl, že chce kakao a čtyři rohlíky, tak jsem se nasral a řekl jsem mu, že je kretén,” vylíčí popravdě obsluha z kavárny.
„Vy ale máte trpělivost, pane,” obdivně prohlásí velitel. „Mně to říct dvakrát, tak mu to kakao chrstnu do obličeje!”
Sedí dvě blonďaté sestry u stolu a hádají se, která stihla víc chlapů. Nakonec se domluví, že až nějakého z nich potkají, lusknou prsty. Jdou do baru a první říká: „Pane číšníku, jedno pivo (lusk).”
Druhá: „Alberte, já chci taky jedno (lusk).”
Jdou ke kadeřníkovi a obě lusknou, jdou do trafiky a zase lusknou obě. Jedna se naštve a povídá: „Jdem domů, bolí mě nohy.”
Přijde domů: „Ahoj tati (lusk),” a nasadí vítězný úsměv.
Druhá si jí nevšímá: „Ahoj tati, kde je brácha? U strýce, u dědy nebo u souseda (lusk, lusk, lusk, lusk, lusk)?”
Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: „No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
„Prosím vás, proč ne?”
„No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
„No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se po pár minutách vrátil, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: „Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují...”
„Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
„Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
„To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”