"Pane doktore, já mám problém. Já trpím předčasnou ejakulací. Jak se ženy jenom dotknu, skoro okamžitě se udělám. Manželka z toho nic nemá, jí se to nelíbí, furt mi to vyčítá a nechce se mnou spát. Co mám dělat?"
"Já vám poradím, pane. Vždycky, když se vám bude už už chtít, tak se musíte leknout a ono to přejde. Zkuste to a pak mi přijdete říct."
Pán se objevil hned druhý den:
"Pane doktore, to byla katastrofa. Hned, když jsem šel od vás, koupil jsem si v obchodě startovací pistoli. Přišel jsem domů, manželka byla svlečená v posteli, tak jsem na ni hned hupsnul. Pistoli jsem si nenápadně schoval pod polštář. Zkusili jsme pozici 69. Jak mi hо manželka chvilku cumlala, cítil jsem, že už déle nevydržím, tak jsem vytáhl pistoli a vystřelil. No co vám mám povídat. Manželka se tak lekla, že mi hо málem ukousla, posrala se mi na obličej a ze skříně vylezl nahatý sоusеd s rukama nаd hlavou..."
Paní učitelka se ve škole ptá dětiček, jaký hezký dáreček by si přály k Vánocům. Dětičky se hlásí ostošest a třepetají ručkama. Paní učitelka vyvolá Toníčka, který se hlásí nejusilovněji.
Toníček radostně vyskočí a už s rozzářenýma očkama vypráví: „Paní učitelko, já bych si přál traktor s velikým valníkem, aby se mi na něj vešlo hodně písku, až si budu hrát za barákem na pískovišti.”
„No vidíš, Toníčku, to je moc hezké přání a jistě se ti splní.”
Pak si všimne, že i Mařenka se hlásí, div si ručku neutřepe, a tak vyvolá i ji. A Mařenka ze sebe hned vysype, až se u toho zajíká: „Paní učitelko, já bych si přála velikou panenku - mrkací, mluvící a ještě aby uměla chodit.”
„No, Mařenko, to je také moc hezké přání. I tobě se jistě splní.”
A tak vyvolává další a další děti, které se snaživě hlásí a dětičky se chlubí svými přáními. Najednou si paní učitelka všimne, že Pepíček v poslední lavici zamračeně sedí, jako jediný se nehlásí a evidentně má paní učitelku na háku.
„Ale Pepíčku, copak ty? Ty nemáš žádné přání?”
„Mám!”
„A copak ty by sis tedy přál?”
„No, paní učitelko, když už to teda musí bejt, tak já bych si přál k Vánocům syfilis.”
„Cože, Pepíčku? No to snad nemyslíš vážně!”
„Ale jo. Když totiž budu mít syfla, chytne to ode mě ségra, od ségry táta, od táty máma a od mámy to chytne pan sоusеd. A tomu to, hajzlovi, přeju, protože mi včera schoval koloběžku.”