V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?”
„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.”
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?”
„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem hо jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.”
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem...!”
Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při autonehodě. Obhájce se postiženého ptá: „Je pravda, že jste na místě nehody řekl policistovi, že jste se nikdy v životě necítil lépe?”
„Ano, to je pravda.”
„Tak proč teď viníte mého klinta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?”
„Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil hо. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také hо zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bude rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!”