Jeden zbohatlík udělal velikou párty. U své luxusní vily měl obrovitý bazén plný tropických rostlin, krokodýlů, piraní a jiných lidožravých živočichů. Hostitel na začátku prohlásil, že pokud se někdo odváží a přeplave napříč bazénem, tak mu on v rámci svých širokých finančních možností splní tři přání. Nikdo se samozřejmě nehlásil, takže se všichni věnovali normální zábavě.
Najednou se ozvalo velké šplouchnutí. Oči všech padly do bazénu, kde se kdosi zuřivě snažil dostat na druhou stranu. Za zadkem mu cvakaly krokodýlí čelisti, ale měl štěstí a podařilo se mu to. Hostitel k němu přiběhl a povídá: „To je neuvěřitelné. Jste cvok, ale fantastický. Řekněte svá tři přání.”
Chlápek se ještě ani nevydýchal a povídá: „Eh, támhle ve vitríně, ta vaše brokovnice, dejte mi ji. Jo, a potom, v tom šupleti dole určitě budou nějaké patrony, ty mi taky dejte. A za třetí, ukažte mi toho hajzla, co do mě strčil.”
Nový ředitel přebírá místo po starém a ten mu radí: „Sekretářku si určitě nech. Když si budeš chtít zasouložit, stačí, když jí řekneš, že chceš napsat dopis do Singapuru a ona ukojí všechny tvé choutky.”
Nový ředitel se rozhodne, že to hned druhý den vyzkouší. Zavolá si ji k sobě a povídá: „Helenko, chtěl bych napsat dopis do Singapuru.”
„Omlouvám se, pane řediteli, ale teď nemůžu,” odpoví mladá, atraktivní žena. „Mám v psacím stroji červenou pásku.”
Po několika dnech k němu přijde a oznamuje: „Pane řediteli, už můžeme ten dopis do Singapuru napsat. Konečně jsem vyměnila pásku.”
„Už není třeba,” odvětí ředitel. „Zvládl jsem to ručně.”
Sekretářka spráskne ruce: „Ach, kdybych věděla, že je to tak naléhavé, mohli jsme to vyřídit ústně!”
Zedník volá stavbyvedoucímu: „Pane šéf, dnes fakt nemůžu přijít do práce. Bolí mě hlava, břicho a celej se cejtím takovej oslabenej.”
Vedoucí mu říká: „Počkej, Tondo, neblbni, máme frmol, víš, že tě dneska opravdu potřebuju. Víš, co já dělám v případě, kdy je mi podobně? Řeknu manželce, ať mi hо vykouří a hned je mi líp a do práce dojdu. Zkus to taky!”
Za dvě hodiny volá zedník znovu: „Šéfíku, za chvíli jsem v rachotě. Udělal jsem přesně to, co jste mi poradil a cejtím se jak rybička. Jo a máte moc krásnej barák...”
Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
„Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
„A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
„Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
„Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
„A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
„Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
„Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
„Všechny?” ptá se biskup.
„Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
„Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
„To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”
Ježíšovi je již 30 let a rodiče znepokojuje, že se pořád nemá k založení rodiny. I navrhne jednou Josef: „Marie, naproti bydlí lehká holka, co kdybychom klukovi k těm narozkám darovali jednu noc, ať mu ukáže i něco jiného, třeba se chytne.”
Marie souhlasila a když se Ježíš vrátil k večeru domů, říkají mu: „Ve tvém pokoji na tebe čeká překvapení.”
Ježíš vejde do pokoje, zavře za sebou, chvilku je ticho a najednou se ozve srdcervoucí výkřik, ze dveří vyběhne nahá holka a utíká od domu pryč, co jí síly stačí, jen sem tam se s hrůzou ohlédne.
Svatý Josef přijde za synem do pokoje a ptá se: „Ježíši, co se tady stalo?”
„Sám nevím, otče,” přiznává Ježíš. „Když jsem vešel dovnitř, na posteli ležela nahá dívka. Přistoupil jsem k ní, ona rozevřela stehna, tak jsem přiložil ruku a rána se zacelila...”