Skip to main content
Vtipy o práci a povoláních
Na kongres jede vlakem skupina inženýrů a manažerů. Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
A všichni inženýři se natlačí na jeden záchod. Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku, prosím!”
Zpod dveří se vysune jeden lístek, průvodčí hо cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.
Na zpáteční cestě si manažeři pořídí jen jeden lístek a inženýři dokonce nemají žádnou jízdenku. Tu jeden z manažerů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
Všichni manažeři se utíkají schovat na záchod a inženýři trochu pomaleji odcházejí na další. Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů: „Jízdenku, prosím!”
Ponaučení: Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.
V pánském klubu se přou chirurg, archeolog a diplomat, které zaměstnání je starší. Lékař tvrdí: „Bůh, když stvořil Evu, musel operovat Adama a vyjmout mu žebro.”
„Omyl,” říká architekt, „ještě před tím stvořil z chaosu svět. Je jasné, že povolání architekta je nejstarší.”
„Nesmysl, pánové,” usmívá se diplomat, „kdo si myslíte, že stvořil chaos...”
Ředitel velkého úřadu si všiml, že vedoucí jednoho z oddělení zaměstnal nového člověka. Nechal si jej tedy zavolat do své kanceláře na krátký pohovor.
,,Jak se jmenujete?'' ptá se ředitel.
,,Roman'', odpovídá muž.
Ředitel se zamračí: ,,Tak podívejte se. Nevím, kde jste pracoval dřív, ale já zásadně nikoho neoslovuji jeho křestním jménem. Tak se totiž líhne přílišná familiárnost, která vede k oslabení autority. To znamená, že své podřízené oslovuji jen jejich příjmením - Nováku, Černý, Procházko - to je vše. A mě ostatní oslovují jenom pane Dvořáku. Tak teď, když jsme si to ujasnili, řekněte mi ještě vaše příjmení.''
Nováček povzdychne a řekne: ,,Miláček. Roman Miláček.''
Ředitel: ,,Dobře, Romane. Dále bych vám chtěl...''