Skip to main content
Jeden japonský byznysmen byl na jakési konferenci na Filipínách. Jednou takhle jel taxíkem z hotelu na univerzitu. Takhle sedí vzadu a konverzuje s řidičem, když se kolem nich prožene Honda Civic CRX s hvízdajícími pneumatikami. Japonec povídá: „Mmmm, Honda! Japonský výrobek. Hodně silná, hodně rychlá!”
Když pak stojí na křižovatce, vidí z boční ulice vylétnout bílý sedan a Japonec zase: „Mmmm, Toyota! Japonský výrobek. Hodně dobrá, hodně rychlá!”
Taxikář se tak kouká do zpětného zrcátka a prohlíží si nadutého Japonce. Když zastavují před univerzitou a kolem nich se provalí obrovská luxusní limuzína, Japonec spustí: „Mmmm, Mitsubishi! Japonský výrobek. Hodně dobré, moooc rychlé!”
Taxík zastaví a řidič koukne na taxametr a praví: „Bude to sto padesát amerických dolarů, pane.”
„Cože? Sto padesát dolarů? Vždyť hotel odtud není ani pět kilometrů!”
„Ech, pane, tenhle taxameter, to je NEC. Japonský výrobek, hodně dobrý a moooc rychlý.”
Ptá se syn Billa Gatese: „Tati, chci vyzkoušet sеx, co mám dělat?”
„No synu, vezmeš si z mé garáže to největší auto, oblečeš si nejlepší oblek, vezmeš dívku do nejdražší restaurace ve městě, po večeři si najmeš v parku kočár s koňmi a vezmeš jí na okruh okolo jezera, cestou koupíš největší kytici květin, jakou seženeš, a na konec objednáš v hotelu Plaza prezidentský apartmán a tam se ti dívka podvolí...”
„Ale tati! Kde jsou romantické procházky, letmé dotyky, čtení poezie za měsíčního svitu...?”
„Synku, to si vymysleli linuxáci, aby mohli souložit zadarmo...”
Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.” Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet.
Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí: „Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.”
Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí: „Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.”
Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli: „Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.”
Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí... Tabule ve čtvrtém patře je překvapující: „Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.”
Tady mají dámy to, co hledaly, ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém... Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno: „Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.”
Chlapík jde po Las Vegas a najednou si všimne nádherný prostitutky. Dá se s ní do řeči a nakonec se zeptá: „Za kolik?”
„Začíná to na 500 dolarech za ruční práci.”
„500 dolarů! Za ruční práci! Kristepane! Žádná ruční práce za takový prachy nestojí!”
„Vidíš támhletu restauraci Denny´s na rohu?”
„Jo.”
„A tu další restauraci Denny´s o blok dál?”
„Jo.”
„A kus za ní tu třetí restauraci Denny´s?”
„Jo.”
„No,” povídá prostitutka s úsměvem, „ty patří mně. A já je vlastním, protože dělám ruční práci, která stojí za každej z těch 500 dolarů.”
Chlapík na to: „No co... Žiju jenom jednou. Tak to zkusím.”
Zajdou do motelu kousek dál. O chvilku později sedí chlapík na posteli a uvědomuje si, že právě zažil nejlepší ruční práci svýho života, která opravdu stála za každej cent z těch 500 dolarů. Je z toho tak překvapenej, že povídá: „Počítám, že pusou by to bylo za 1000 dolarů?”
A prostitutka na to: „1500.”
„To bych za orál v životě nedal!”
„Pojď sem k tomu oknu, chlapáku. Vidíš támhleto kasino přes ulici? To kasino je taky moje. A je moje, protože dělám orál, kterej stojí za každej z těch 1500 dolarů.”
Chlapík, ještě celej vyjevenej z tý předchozí ruční práce, se rozhodne, že nový auto může ještě rok počkat a povídá: „Tak jdem na to.”
O deset minut pozdějc sedí na posteli, ještě ohromenější než předtím. Zdráhá se tomu uvěřit, ale cítí, že opravdu dostal, za co si zaplatil. Rozhodne se, že trochu pustí žilou svýmu důchodovýmu spoření za jeden úžasnej a nezapomenutelnej zážitek. Zeptá se: „Kolik by to stálo na tvrdo?”
Prostitutka povídá: „Pojď sem k tomu oknu, chci ti něco ukázat. Vidíš, jak se před náma rozkládá celý město Las Vegas? Všechny ty zářící světla, herny a paláce?”
„Sakra!” povídá chlapík v úžasu. „Ty vlastníš celý tohle město?”
„Ne,” povídá prostitutka, „ale určitě by mi patřilo, kdybych měl kundičku!”
Manželský pár se rozhodne, že na chvíli unikne tuhé zimě a stráví týdenní dovolenou na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později.
Manžel odletí podle plánu, po příchodu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne laptop a hned posílá e-mail své ženě. Ale stane se mu taková hloupá věc, že při zadání e-mailové adresy stačí vynechat nebo změnit jedno písmenko a mejl se dostane do schránky někam úplně jinam. V tomto případě do schránky jisté vdovy, která právě pochovala svého muže.
Vdova si právě probírá svou poštu v počítači, jestli jí nepřijdou nějaké soustrastné dopisy, případně vzkazy od přátel nebo známých. Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, leží ta žena na zemi v bezvědomí. Syn jenom čte na monitoru:
KOMU: „Mé opuštěné manželce.”
OD KOHO: „Od tvého muže, který je tady dřív.”
VĚC: „Dorazil jsem.”
TEXT: „Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeju ti šťastnou cestu a čekám Tě. Miluju Tě, Tvůj manžel. P. S.: Tady dole je ďábelské vedro.”
Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli ještě mají volná místa.
„Bohužel,” omlouvá se recepční, „už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány.”
Turista to vzal, přijde na pokoj, seznámí se se spolunocležníky a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném včetně politiky a mají celkem protistátní názory. Turista se je snaží zarazit: „Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?”
Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, strčil recepčnímu do ruky dvacku a říká mu: „Prosím vás, přineste nám přesně v devět tři čaje.”
Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. Juknul na hodinky a povídá: „Tak vy mi nevěříte?”
Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká: „Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje.”
Dvě minuty nato se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát. Druhý den odpoledne se turista vrací z města, vejde na pokoj a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.
„Sebrali je, že vedli protistátní řeči,” oznamuje pokojská.
V turistovi je malá dušička: „A myslíte, že mě taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi.”
Pokojská říká: „Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil!”