Skip to main content
Paní učitelka se 2. třídě ptá Alenky, co dělala o prázdninách.
"Hrála sem si na písku."
"Dobře, kdyz napíšeš na tabuli "písek" bez chyby, tak dostaneš koláč."
Alenka se snažila a napsala "PÍSEK" a uz si pochutnávala na sladkém koláči.
"A co jsi delal ty Honzíku?"
"No já sem si hrál na písku s Alenkou."
"Dobře ,když napíšeš bez chyby "hrál", tak ti dám taky koláč."
Honzík se snažil a napsal "HRÁL."
A už měl taky koláč.
"A copak jsi dělal ty, Dežo?"
"Já jsem si chtěl hrát s Alenkou a Honzíkem, ale po mně házeli kameny."
"To je ,ale škaredé, ale z toho si nic nic nedělej. Kdyz napíšeš na tabuli bez chyby ,,bezprecedentní rasová diskriminace romské minority", tak taky dostaneš koláč
Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: „No Silberstein, představěj si, co mně se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!”
„Co budeme dělat?”
„No, jdou se mnou, zeptáme se rabína.”
„Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina.”
„Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!”
A shůry zahřmí mocný hlas: „No a mně to budou povídat...”
Američan a Rus si telefonují: „Haló, Ivane, právě říkali v televizi, že tam u vás jsou děsné mrazy? Prý přes mínus šedesát stupňů?”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”
Kohn otevírá nový obchod a nаd dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”
Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.
„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.
„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.
„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”
Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”
„Mají pravdu.”
A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.
„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”
A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.
„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”
Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”
Kohn: „Co se jim nelíbí?”
„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”