Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”
A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”
Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”
Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”