Chlapa bolí loket a chce jít za doktorem, ale kamarád mu poradí: „Neblbni, Amíci už na to mají počítač, zrovna hо testuji u nás v lékárně. Je to levnější než doktor a je zapotřebí jenom donést vzorek moči.”
Chlap si řekne, že nemá co ztratit, donese do lékárny vzorek moči, hodí hо do počítače a dá tam desetikačku. Ozve se bzukot, hrkot a cinknutí. Vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Máte tenisový loket. Namáčejte si hо v horké vodě, kloub nenamáhejte. Zlepší se to do dvou týdnů.”
Chlápek je spokojenej, ale hned hо napadne, jestli by se ten počítač nedal oblbnout. Rozhodne se, že to zkusí. Doma nalije do zavařovačky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a ještě si do toho vyhoní péro. Všechno smíchá, donese do lékárny, vzorek hodí do počítače, odkud se ozve bzukot, hrkot a cinknutí, vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, přidávejte do ní sodu. Váš pes má blechy, umyjte hо v protibleším šamponu. Vaše dcera užívá kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete onanovat, tak se Vám ten tenisový loket nikdy nezahojí!”
Babička pošle dědu pro mouku. Děda jde po ulici a říká si nahlas, aby to nezapomněl: „Dvě kila mouky, dvě kila mouky...”
Pak hо napadne, že se ještě pojistí a bude si pamatovat také „bílý prášek”. Kdyby zapomněl na mouku, vzpomene si na bílý prášek a hned mu to dojde.
Už je skoro u obchodu, ale samozřejmě že všechno zapomněl. Před obchodem hо osloví drsně vyhlížející mladík: „Hej dědo, nechceš kokain?”
„Co jestli nechci?” nechápe děda.
„No kokain, dědo..., takovej bílej prášek.”
„A jo,” plácne se do čela stařík, „dejte mi dvě kila.”