Chlapa bolí loket a chce jít za doktorem, ale kamarád mu poradí: „Neblbni, Amíci už na to mají počítač, zrovna hо testuji u nás v lékárně. Je to levnější než doktor a je zapotřebí jenom donést vzorek moči.”
Chlap si řekne, že nemá co ztratit, donese do lékárny vzorek moči, hodí hо do počítače a dá tam desetikačku. Ozve se bzukot, hrkot a cinknutí. Vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Máte tenisový loket. Namáčejte si hо v horké vodě, kloub nenamáhejte. Zlepší se to do dvou týdnů.”
Chlápek je spokojenej, ale hned hо napadne, jestli by se ten počítač nedal oblbnout. Rozhodne se, že to zkusí. Doma nalije do zavařovačky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a ještě si do toho vyhoní péro. Všechno smíchá, donese do lékárny, vzorek hodí do počítače, odkud se ozve bzukot, hrkot a cinknutí, vyjede kousek papíru a na něm je napsané: „Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, přidávejte do ní sodu. Váš pes má blechy, umyjte hо v protibleším šamponu. Vaše dcera užívá kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete onanovat, tak se Vám ten tenisový loket nikdy nezahojí!”
Lord se rozhodne jít na lov opic, a tak jednoho dne povídá Jeanovi: „Jean, půjdeme lovit opice, připravte mi palici, pytel, pušku a psa Kulekouše.”
Jean přikyvuje a při tom se lorda ptá: „Dobře, lorde, ale vysvětlete mi, k čemu potřebujete palici a pytel?”
„To je prosté,” vysvětluje lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, praštím opici po hlavě, ona padá, vy ji chytnete do pytle a jdeme domů.”
„Dobře, lorde, ale k čemu je nám tedy pes Kulekouš?”
„To je prosté,” znovu objasní lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, praštím opici po hlavě, ona padá, vy ji nechytnete, okamžitě vybíhá pes kulekouš, chytí opici za koule, dotáhne ji k vám, vy ji chytnete do pytle a jdeme domů.”
„Dobře, lorde, a k čemu s sebou máme tu pušku?”
„To je taky prosté,” praví lord. „Já si vezmu palici, vylezu na strom, rozmáchnu se, netrefím opici a padám dolů, vy okamžitě berete pušku a zastřelíte psa Kulekouše!”
Pan a paní Vodičkovi byli starší pán, děti jim odrostly, a tak se rozhodli, že si pořídí psa. Protože si nevěděli rady s výběrem, zašli za jedním známým, o kterém slyšeli, že je velkým znalcem psů.
„Ano, psi jsou opravdu mojí doménou,” přiznal skromně známý.
„Výborně,” zaradoval se Vodička, „vy nám určitě pomůžete, pořád se se ženou nemůžeme shodnout na rase. Já bych si přál německého ovčáka, ale tady manželka si už vyhlídla toho čivavu. Co byste nám více doporučil?”
„Tak tady není nаd čím váhat,” odpověděl známý, „rozhodně bych dal přednost tomu vlčákovi. Čivava má sice jemnější maso, ale když ji uvaříte, zbyde vám z ní jen kost a kůže...”
Přijde Pepíček za maminkou a povídá:
- "Mami já chci psa."
Maminka na to:
- "Žádnej pes nebude, pouští to chlupy, je to pořád špinavý... nic nebude"
Pepíček zase:
- "Já chci psa."
Maminka:
- "Už jsem řekla, přej si cokoliv jiného, ale psa ne."
Pepíček:
- "Dobrá, tak já si s tebou chci dneska hrát na maminku a tatínka."
Maminka chvilku přemýšlí:
- "Hraničí to s incestem, ale co pro jednou se nic nestane... Tak co mám dělat?"
Pepíček:
- "Vykoupej se, vem si fajnový prádýlko, lehni si do postele a čekej."
Tak maminka vše udělá, leží a čeká.
V tom se rozrazí dveře do ložnice a v nich stojí Pepíček v tátových trenkách a povídá:
- "Stará vstávej, jdeme koupit mladýmu psa!"