Skip to main content
Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?” ptá se podrážděně otec.
„Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,” vypráví Pepíček.
„No, to je správně,” na to tatík.
„A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,” pokračuje Pepíček.
„A jakej je v tom, kurva, rozdíl?” rozčílí se tatík.
Pepíček pokrčí rameny: „Přesně to jsem řekl.”
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”
Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačí, tahají, pořád se do těch bot nemůžou dostat. Když se to konečně podaří, oba si celí upocení sednou, chlapeček se podívá na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.”
Tak se učitelka podívala a opravdu. Zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali, tentokrát na správné nohy. Chlapeček se podívá na botičky a namítne: „To ale nejsou moje boty.”
Učitelka se kousne do jazyka a s námahou zase botičky sundají. Ale chlapeček opět povídá: „To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mě je nechává nosit.”
Učitelka už neví, jestli se má smát nebo plakat. Znovu však pomůže chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné námaze pomáhá do kabátu, udiveně se hо zeptá: „Kde máš rukavičky?”
A chlapeček prohlásí: „Já je mám nacpané v botičkách!”
(Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.)
Paní učitelka se 2. třídě ptá Alenky, co dělala o prázdninách.
"Hrála sem si na písku."
"Dobře, kdyz napíšeš na tabuli "písek" bez chyby, tak dostaneš koláč."
Alenka se snažila a napsala "PÍSEK" a uz si pochutnávala na sladkém koláči.
"A co jsi delal ty Honzíku?"
"No já sem si hrál na písku s Alenkou."
"Dobře ,když napíšeš bez chyby "hrál", tak ti dám taky koláč."
Honzík se snažil a napsal "HRÁL."
A už měl taky koláč.
"A copak jsi dělal ty, Dežo?"
"Já jsem si chtěl hrát s Alenkou a Honzíkem, ale po mně házeli kameny."
"To je ,ale škaredé, ale z toho si nic nic nedělej. Kdyz napíšeš na tabuli bez chyby ,,bezprecedentní rasová diskriminace romské minority", tak taky dostaneš koláč