Skip to main content
Přisedne si pankáč v autobusu k jeptišce, která se mu líbí, a dělá jí návrhy. Ona však hned na příští zastávce vystoupí. K smutnému pankáčovi přijde řidič autobusu a povídá: „Jestli chceš, tak já ti povím, jak na ni. V támhletom kostele je vždycky v neděli po mši sama, takže když se přestrojíš za Ježíše, můžeš ji odměnit za její věrné služby.”
Pankáč se podle toho zařídil. V inkriminovanou dobu byl v kostele, kde byla osamocená jeptiška a převlečen za Ježíše jí povídá, že ji odmění a jak se jí to bude líbit. Ona na to, že jako jeptiška musí zůstat pannou, a tudíž přichází v úvahu jen anální sеx. To Ježíš musí uznat.
Po akcičce si pankáč strhne masku a zařve: „Ha há, to jsem tě dostal. Já nejsem žádný Ježíš, ale ten pankáč z autobusu!”
Nato si strhne masku jeptiška a zvolá: „Ha há, já nejsem žádná jeptiška, ale řidič autobusu!”
Jede jeptiška taxíkem a zpozoruje, že si ji taxikář neustále prohlíží ve zpětném zrcátku. Ptá se hо tedy: „Proč na mě neustále hledíš, synu? Máš něco na srdci?”
„Ale... mám, ale to se nehodí říkat,” povzdychne si taxikář.
„Synu, mně můžeš říci cokoli, jsem v řádu již dlouho a lecčemus jsem zvyklá,” povzbudí hо jeptiška.
„Nu, sestro, již od dětství mám tajné přání, aby mi hо jeptiška vykouřila,” svěří se taxikář.
„Tvoje přání se ti může splnit, ale musíš splňovat dvě podmínky,” odvětí jeptiška.
„A jaké, sestro?” zvědavě se ptá taxikář.
„Musíš být svobodný a katolík,” na to jeptiška.
„No, ale já obě podmínky splňuju!” zaraduje se taxikář.
„Tak někde v klidu zastav,” poradí mu jeptiška.
Taxikář zastaví na opuštěném místě a jeptiška se dá do kouření. V tom si všimne, že taxikář brečí.
„Co se stalo, synu? Proč pláčeš?”
„Víte, sestro, já jsem vám lhal. Já jsem Žid a ženatej...”
„Nic si z toho nedělej, synu. Já jsem Karel a jedu na karneval...”
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou si také povídat o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!”
Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!”
Židovský rabín se ušklíbne: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!”
Přijde ženská do kostela, jde hnedka za farářem a říká mu: „Otče, já jsem zhřešila.”
Kněz ji vybídne: „Pojď dozadu a řekneš mi, jak.”
V zákristii jí sundá podprsenku a zeptá se: „Takhle jsi zhřešila?”
„Víc,” odpoví žena.
Farář jí šáhne mezi nohy a zajímá se: „Takhle jsi zhřešila?”
A ona povídá: „Víc.”
„Tak to je fantazie,” libuje si farář, strčí jí hо tam a povídá: „Takhle jsi zhřešila?”
„Ještě víc,” sténá při tom hříšnice.
Farářovi už to začne pořádně vrtat hlavou, a tak se jí zeptá: „A jak jsi, prosím tě, mohla ještě víc zhřešit, to mi teda pověz!”
A ona: „Nakazila jsem hо...”
Dva kamarádi se vysekají v autě a jdou spolu do nebe. Pepa je nemile překvapen, když hо narozdíl od Vency nepustí dovnitř a místo toho hо pošlou do pekla.
Po pár týdnech nahoře je Venca nudou úplně zničený a ukecá svatého Petra, aby hо pustil dolů na návštěvu. Dorazí tedy do pekla a tam vidí Pepu, jak sedí, na klíně krásnou blondýnku a v ruce plechovku s pivem. Pěkně hо to naštve a začne nadávat: „Teda, to snad není možné. Já se tam nudím k smrti se spoustou totálních sucharů a ty si tady takhle hovíš!”
„Hele, Venco, ono to není tak jednoduché,” odvětí kámoš. „Víš, věc se má tak, že ta plechovka piva má zespodu díru a ta blondýnka ne!”
Žena přijde ke knězi a říká mu: „Otče, mám problém. Doma mám dva papoušky, samičky, a ty pořád opakují jednu a tutéž větu.”
„Jakou větu?” táže se kněz.
„No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”
„To je ale obscénní!” vykřikne kněz. Pak se ale zamyslí a povídá: „Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám také dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Francisovi a Bobovi a ti ty vaše dvě nezbednice naučí zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu... frázi.”
„Děkuji vám, otče,” šťastně odpoví žena. „Tohle by skutečně mohlo pomoci.”
Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do domu, skutečně uvidí dva papoušky v kleci, jak drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě sprosťačky. Po několika minutách se z klece unisono ozve: „Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”
Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden papoušek šokovaně podívá na druhého a povídá: „Odlož růženec, Franku. Naše modlitby byly vyslyšeny!”
Kněz prodává koně, a protože chce ve všem zůstat věrný církvi, naučil koně, aby se na povel: „Díky Bohu”, rozešel nebo zrychlil a na povel: „Amen”, zastavil. Muž, který má o koně zájem, by se na něm chtěl projet, a tak zavelí: „Díky Bohu”, pak znovu a ještě jednou, až kůň běží plným tryskem. Vtom před sebou vidí propast, ale najednou si nemůže vzpomenout, jak koně zastavit. Zkouší různé povely, avšak všechno je marné. Těsně před propastí vykřikne: „A je se mnou amen!”
Kůň jako zázrakem zastaví, a muž si uleví: „Díky Bohu...”