Napoleon odpočíval ve svém stanu, když tu náhle vrazil dovnitř sluha a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milion!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
Pak Napoleon odešel a po pár hodinách se vrátil z vítězné bitvy. Sluha se hо ptá, k čemu byla ta červená košile. A Napoleon odpovídá: „Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.”
O pár hodin později opět sluha přiběhne: „Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři miliony!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
A opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest milionů! Tady je vaše červená košile!”
„Ne, Jeane,” zarazí hо Bonaparte. „Jestli jich je šest milionů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.”
Toto je kopie rádiové konverzace mezi americkou námořní lodí a Kanaďany - nedaleko pobřeží Newfoundland, říjen 1995.
Kanaďané: „Prosím, odkloňte váš kurz o 15 stupňů směrem na jih, abyste se vyhnuli kolizi.”
Američané: „Doporučuji, abyste vy odklonili váš kurz o 15 stupňů na sever, abyste předešli kolizi.”
Kanaďané: „Zamítnuto. Vy musíte odklonit kurz o 15 stupňů na jih, abyste předešli kolizi.”
Američané: „Tady je Kapitán americké námořní lodi. Znovu opakuji - odkloňte váš kurz.”
Kanaďané: „Zamítnuto. Opakuji - VY MUSÍTE odklonit kurz.”
Američané: „Tady je letadlová loď USS Lincoln - Atlantická námořní flotila Spojených Států. Jsme doprovázeni třemi torpédoborci a třemi křižníky s plnou leteckou podporou. Trvám na tom, abyste VY změnili kurz o 15 stupňů severně. Opakuji, 15 stupňů na sever nebo počítejte s opatřeními, která zajistí bezpečnost naší skupiny.”
Kanaďané: „My jsme maják. Čekám vaši odpověď.”
Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Раddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Раddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, sоusеd Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Раddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Раddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Раddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Раddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Раddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Раddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Раddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”