Paní učitelka se ve škole ptá dětiček, jaký hezký dáreček by si přály k Vánocům. Dětičky se hlásí ostošest a třepetají ručkama. Paní učitelka vyvolá Toníčka, který se hlásí nejusilovněji.
Toníček radostně vyskočí a už s rozzářenýma očkama vypráví: „Paní učitelko, já bych si přál traktor s velikým valníkem, aby se mi na něj vešlo hodně písku, až si budu hrát za barákem na pískovišti.”
„No vidíš, Toníčku, to je moc hezké přání a jistě se ti splní.”
Pak si všimne, že i Mařenka se hlásí, div si ručku neutřepe, a tak vyvolá i ji. A Mařenka ze sebe hned vysype, až se u toho zajíká: „Paní učitelko, já bych si přála velikou panenku - mrkací, mluvící a ještě aby uměla chodit.”
„No, Mařenko, to je také moc hezké přání. I tobě se jistě splní.”
A tak vyvolává další a další děti, které se snaživě hlásí a dětičky se chlubí svými přáními. Najednou si paní učitelka všimne, že Pepíček v poslední lavici zamračeně sedí, jako jediný se nehlásí a evidentně má paní učitelku na háku.
„Ale Pepíčku, copak ty? Ty nemáš žádné přání?”
„Mám!”
„A copak ty by sis tedy přál?”
„No, paní učitelko, když už to teda musí bejt, tak já bych si přál k Vánocům syfilis.”
„Cože, Pepíčku? No to snad nemyslíš vážně!”
„Ale jo. Když totiž budu mít syfla, chytne to ode mě ségra, od ségry táta, od táty máma a od mámy to chytne pan sоusеd. A tomu to, hajzlovi, přeju, protože mi včera schoval koloběžku.”
Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Раddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Раddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, sоusеd Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Раddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Раddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Раddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Раddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Раddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Раddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Раddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”