Anekdoty a vtipy o práci a povoláních, Vtipy o práci a povoláních
Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví hо na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla.
Konstruktéři na to čumí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři počítají a počítají. Zesílí křídla, postaví letadlo na rampu a nakopnou to. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se křídla.
Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád mele svou: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři zase počítají a lámou si hlavy. Zesílí křídla znovu, postaví letadlo na dráhu. Nabírá rychlost, už se odlepuje a najednou prááásk! Zase se ulomí křídla.
Konstruktéři šílí, rvou si vlasy, jen vrátný furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři se ale naštvou a říkají: „Hele, vrátnej, drž už hubu! Když jseš tak chytrej, běž to spravit sám!”
„Ale bezevšeho, pánové.”
Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátnej je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane.
Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on říká: „Žádná genialita v tom není. Já dřív dělal ve fabrice na toaletní papír a tam, co to bylo děrovaný, se to nikdy neutrhlo.”
Při jedné záchranné akci došlo k tomu, že na vrtulníku se na jednom laně rukama drželo deset manažerů a jeden inženýr. Vyšlo najevo, že lano není dost silné na to, aby udrželo všechny, a jeden se tedy bude muset dobrovolně pustit, aby zachránil ostatní. Dlouho diskutovali, kdo by to měl být. Nakonec promluvil s klidným hlasem inženýr, že on se tedy dobrovolně pustí.
„Inženýři jsou zvyklí všechno obětovat pro firmu, nestěžovat si, dělat přesčasy zadarmo, zanedbávat rodinu...” atd.
Když skončil svou řeč, všichni manažeři mu zatleskali...