Skip to main content
Idem domov autobusom. Autobus je preplnený, takže si nemám ako oraziť lístok. Chcem poprosiť ženu predo mnou, aby mi orazila. Ale ako ju najlepšie oslovím? Budem jej vykať alebo tykať. Na predposlednej zástavke nevystúpila, takže ide až na poslednú. Poriadne si ju obzerám. Má zo sebou fľašu vína, takže ide určite k nejakému mužovi. Tá fľaša vína nie je z tých najlacnejších,... takže to musí byť pekný muž. Na poslednej zástavke bývajú, ale len dvaja pekní muži, môj muž a môj milenec. K môjmu milencovi nemôže ísť, pretože tam idem ja. Takže ide k môjmu mužovi. Môj muž má ale dve milenky - Karin a Andreu. Karin je na dovolenke. Takže hovorím: „Andrea, môžeš mi prosím oraziť lístok?”
„Ahoj, jasné môžem, odkiaľ ma poznáš ?”
Přijde mladík do drogerie a prodavač se ptá: „Máte nějaké přání?”
Mladík váhavě vykoktá: „Ehm, chtěl bych... eh, balíček kondomů.”
„Tu máte,” odvětí prodavač a pokládá balíček na pult.
Mladík si říká, že to šlo docela snadno a lehce, a tak povídá: „Víte, když nаd tím přemýšlím, možná že budu potřebovat spíše dva balíčky.”
„Tu máte,” odvětí prodavač a pokládá na pult druhý balíček.
Mladík se stává otrlejším a po chvilce přemýšlení opět mění názor. Po pár minutách odchází z drogerie v nevázané náladě s deseti balíčky kondomů.
Ten večer onen mladík dorazí k domovu své slečny, která mu sděluje pozvání k rodinné večeři. Celá rodina se usadí ke stolu a otec vyzve mladíka, aby pronesl modlitbu před jídlem. Mladík tedy začne: „Bože, děkujeme ti za toto jídlo, ruce, které jej vytvořily, lidi, kteří jej pomáhali vypěstovat...”
Mluví přes deset minut a děkuje Bohu za úplně všechno včetně příboru, ubrusu na stole a dlaždiček na podlaze.
„Amen!”
Když domluví, jeho milá se k němu nakloní a šeptá mu do ucha: „To jsem nevěděla, že jsi tak nábožensky založený člověk.”
On, také šeptem, odpovídá: „Já zase nevěděl, že tvůj otec prodává v drogerii!”