Ptají se muže, který zůstal několik dní sám opuštěn na malém, mrtvém skalisku uprostřed oceánu, kde nebylo žádné jídlo, jak dokázal přežít.
„Pravidelně jsem střídal stravu,” tajnůstkaří zachráněný.
„To nechápu. Co jste mohl jíst, když tam nic nebylo?” diví se reportér.
„Ráno jsem měl takovou žízeň, že jsem vypil svou moč. Byla tak hnusná, že jsem se z ní pozvracel. Pak jsem měl takový hlad, že jsem snědl všechny zvratky. A samozřejmě jsem se z toho posral. Následně jsem vždy svůj žaludek utěšil něčím hutnějším, hovny. No a o poledni jsem zase dostal žízeň, vyčural jsem se, napil jsem se, pozvracel jsem se, snědl jsem to, posral jsem se z toho, i to jsem zdlábl...”
ON: „Vždyť jsem nebyl tak ožralý ne?“
ONA: „No, hodil jsi s mým křečkem o zem a řval jsi u toho: „Pikaču, volím si tebe.“ Potom jsi hodinu křičel ve skříni, že vchod do Narnie nefunguje, a když jsi vylezl, stál jsi v krbu a neustále křičel: „Příčná ulice.“ Pak jsi vřískal na moje auto: „OPTIMUSI, já vím, že jsi to ty, přetransformuj se.“ Potom ses posypal tvář třpytkami a křičel jsi, že jsi Edward Cullen. Zbytek noci jsi pak vypouštěl bazén s tím, že hledáš Nema. A když ses pak vracel domů, skočil jsi po vousatém bedomovci a nadšeně křičel: „Brumbále, ty žiješ!“
Baví se dva penzisti:
"Už to máme za pár, slíbíme si, že kdo první umře, zavolá tomu druhému, jaké to tam je."
Za týden telefon.
"To už jsi tam? Jak je? Zima,teplo?"
"Teplo, krásně, svítí sluníčko."
"A co jídlo, jak vařej?"
"K snídani jsme měli lehkou stravu - zeleninu."
"A jaký byl další program?"
"Do oběda jsme šukali."
"A pak?"
"K obědu byl květák, pak jsme si hoďku schrupli a zas až do večeře šukali."
"No nekecej. A to jsi v nebi, nebo v pekle?"
"Né. Jsem králík v Austrálii."
Jednou odpoledne jel chlápek ve své limuzíně na venkov, když zahlédl na kraji města u krajnice dva chlapy, kteří jedli trávu. Nařídil řidiči zastavit, stáhl okýnko a ptá se: „Hej, pánové, proč jíte tu trávu?”
„Nemáme peníze na jídlo.”
„Tak pojeďte se mnou.”
„Ale já mám ženu a dvě děti,” povídá jeden.
„To nevadí, vemte je s sebou!”
Druhý říká: „Já mám ženu a šest dětí!”
„To nevadí, ty taky vezměte!”
Tak se to všechno naskládalo do limuzíny a když vyrazili, jeden z těch dvou říká: „Pane, je to od vás moc hezké, že nás berete s sebou. Takové dobrodiní!”
„Ale, vy tomu nerozumíte,” namítne boháč, „na chatě jsem už dlouho nebyl a tráva je tam nejmíň metr vysoká!”