Šel jsem se svým 70-tiletým otcem koupit nové boty. Z běhání po obchodech jsme vyhládli a rozhodli se zajít do restaurace najíst. U stolu jsem zpozoroval, že otec nemůže spustit oči z vedle sedící dívky.
Měla vysoko natupírovaného kohouta, nabarveného do zelena, oranžova, červena
A modra.
Kdykoliv k němu dívka obrátila oči, viděla, že na ni stále civí a když už toho měla dost, tak se hо sarkasticky zeptala: „Co máš za problém, dědo? Tys v životě neudělal nic divokýho!?”
Protože otce znám, tak jsem raději rychle polkl sousto co jsem měl v puse, aby mě při jeho odpovědi nezaskočilo.
Otec nezklamal a s důstojným klidem a bez mrknutí oka odvětil: „Jedenkrát v životě jsem si vzal drogu a přefiknul pak páva. Teď se ptám, jestli ty nejseš moje dcera?” *By R.*
Přijde štamgast za barmanem, něco mu chce sdělit, ale nemůže si teďka vzpomenout co.
„Tak si dej jednoho panáka,” navrhne barman, „třeba se ti paměť vybaví.”
Štamgast to do sebe hodí, ale pořád si nemůže vzpomenout, co barmanovi chtěl, tak tomu nechá čas. Zapovídají se, barman si taky vezme dva, tři panáky, štamgast rovných deset. Když do sebe naleje toho desátého, barman se zajímá: „A co jsi mi to vlastně přišel říct? Nevzpomněl už sis na to náhodou?”
„Jo, a víš, že jo,” povídá štamgast. „Přišel jsem ti říct, abys mi už nenaléval, protože až do výplaty u sebe nebudu mít ani vindru!”