Policajt jde na pochůzce městem a tu před hospodou vidí zaparkovanou krávu. Rozčílí se, co si to dneska lidi dovolujou a hned jde dovnitř a ptá se hostinského, čí je to zvíře venku. Hostinský ukáže výmluvným gestem do lokálu, kde jakýsi sedlák popíjí pivo. Policajt k němu dojde a ptá se: „To je vaše kráva?”
„Ano,” odvětí sedlák. „To je velmi cenná kráva, stojí 120 tisíc.”
Policajt užasne: „120 tisíc? Tomu nevěřím!”
„Tak se vsaďte o tisícovku, že ji do zítřka prodám nejmíň za tuhle cenu,” navrhl sedlák.
A vsadili se. Další den už policajt přichází v domluvenou dobu k hospodě a skutečně tu kráva nestojí. Říká si: „Zmizel a nechce uznat svou porážku.”
Jenomže v lokále už na něj sedlák mává.
„Tak co, prodal jste tu krávu za 120 tisíc?” ptá se policajt.
„Samozřejmě,” usmívá se úspěšný obchodník, „dokonce ještě lépe - vyměnil jsem ji za dva králíky, každého po sedmdesáti tisících!”
U cesty v lese takhle stojí zajíc. Když jde okolo vlk, tak na něj drze houkne: „Hele, vlku, naval deset korun.”
„Ty zajíci jeden, že tě sežeru,” rozčiluje se vlk.
„Tak si to pojď rozdat do křoví,” vyzve hо zajíc.
Za chvíli vyběhne z křoví vlk celej pomlácenej. Rychle si opráší kožich a utíká pryč, jak nejrychleji dovede.
Po chvíli jde kolem liška a zajíc zase u cesty: „Hele, liško, naval 10 korun.”
„Ty jeden drzej zajíci, že tě sežeru.”
„Pojď si to rozdat do křoví,” kasá se zase zajíc.
„Jó, to znám. Skládáte se s medvědem na pivo.”
Poznámky nezkušeného porotce Franka na soutěži ve vaření chilli
Ostré je dobré i zdravé. Komu chutná, jako mi, není ochuzen o další z vyjímečných kulinářských prožitků. Ale nic se nemá přehánět. Ostrost pokrmu by v žádném případě neměla přehlušovat dominantní chuť jídla. Jsou ovšem kraje, kde to neplatí až tak doslova… Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodování na soutěži ve vaření chilli. Jeden ze sudích totiž onemocněl a já zrovna něměl do čeho píchnout.
Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže jsem tu jedinečnou nabídku nakonec s radostí přijal…
Představu o průběhu soutěže si udělejte sami. Upozorňuji, že Frank nemá zrovna vybraný slovník, takže koho hrubé výrazy urážejí, ať dál nečte. A nyní již následují opisy bodovacích lístků:
1. Mikova „Pálivá obluda“
Sudí 1: Moc rajčat. Příjemně rychlý nástup.
Sudí 2: Jemná, osvěžující chuť rajčat. Nijak výrazně ostré.
Frank: Kurvafix, to by slouplo barvu ze silnice!! Plameny uhasilo až druhé pivo. Doufám, že tohle bylo nejhorší, co mě mohlo potkat. Ti Texasani jsou fakt cvoci!
2. Arturův Plameňák
Sudí 1: Krásná kouřová vůně, jemná příchuť vepřového. Slaboučký nahořklý ocásek.
Sudí 2: Skvělá chuť domácí grilovací omáčky, mohlo by být více pepře
Frank: Fakt nevim, co bych měl kromě bolesti cejtit… Musel jsem odhánět lidi, co mi chtěli poskytnout masáž srdce, aby radši běželi pro pivo. Když viděli můj obličej, narazili druhý sud.
3. Bubbova Černá magie
Sudí 1: Omáčka s černými fazolemi, prakticky žádné koření. Slabota.
Sudí 2: Černé fazole s mírně nakyslou příchutí. Dalo by se to možná použít jako omáčka k dušené rybě, ale chilli to rozhodně není.
Frank: Cítil jsem, že mám něco na jazyku, ale žádnou chuť – je možné, aby chuťové buňky na jazyku úplně odumřely? Sally, barmanka, stála připravená za mnou s tácem tupláků: tahle 150ti kilová machna začíná vypadat docela žhavě.
4. Lindin Odstraňovač rtěnky a rtů
Sudí 1: Silné, masité chilli. Čerstvě umletý cayenský pepř, velmi ostré, bleskový nástup. Velice působivé.
Sudí 2: Chilli se sekaným hovězím masem, představoval bych si trošku víc rajčat. Cayenský pepř je skvělý nápad.
Frank: Zvoní mi v uších, рот ze mě lije a nemůžu zaostřit oči. Uprdnul jsem si a několik lidí za mnou museli odvézt na ARO. Soutěžící se urazila, když jsem utrousil, že mi ta její leptací pasta zřejmě způsobila trvalý poškození mozku. Sally mi musela zastavit krvácení z jazyka proudem piva z pípy přímo na jazyk. Asi mi upadnou rty a vypadají zuby. A nejvíc mě sere, že oba zdejší rozhodčí mají pořád kecy, abych prestal křičet. Nejradši bych ty vidláky nakopal do prdele.
5. Věrčina Vegetariánská variace
Sudí 1: Řídká, ale velmi chutná vegetariánská omáčička. Perfektně vyvážený poměr koření a pepře.
Sudí 2: Zatím nejlepší. Agresivní směs pepře, papriček, cibule a česneku. Špička.
Frank: Moje střeva jsou v jednom ohni. Když jsem si uprdnul, posral jsem se, a mám strach, že se to prožere židlí. Nikdo už za mnou nepostává kromě Sally. Musí být ještě větší magor, než jsem si myslel. Necítím držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem.
6. SSŠ aneb Susannina strašlivá šílenost
Sudí 1: Středně ostré chilli, příliš mnoho nakládaných papriček z konzervy.
Sudí 2: Chutná to jako by tam kuchařka tu pixlu pepře zvrhla na poslední chvíli. Musím vyjádřit své obavy o Franka: vypadá, jako by nebyl zcela ve své kůži a neustále sprostě kleje.
Frank: Kdybych si v držce odpálil granát, vůbec bych to necítil. Na jedno oko nevidím, slyším jenom příšerně hlasitý hukot. Celé břicho jsem si upatlal, když jsem se lžící místo do pusy trefil do oka. Kalhoty mám plný sraček žhavých jak láva. Aspoň doktoři při pitvě pochopí, na co jsem chcípnul. Přestávám dýchat: strašlivě to pálí. Stejně všechen kyslík shoří, než mi dojde do plic… Když se budu potřebovat nadechnout, budu vzduch nasávat tou dírou, kterou se mi žaludek proleptal ven.
7. Jimovo Sváteční chilli
Sudí 1: To nejlepší na konec! Perfektní kombinace chilli, bezpečná pro všechny včetně dětí, nijak přehnaně ostrá, přesto příjemně prokrví.
Sudí 2: Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Frank omdlel a celý hrnec na sebe strhnul. Nevím, jestli to přežije, chudáček. Čím je to na tom severovýchodě krmí??? Jak by asi dopadl, kdyby někdo uvařil něco fakt ostrého?
FRANK: pip, pip, pííííííííííííííííííííííííííííííííp ……..
Manžel se dívá na fotbal, když hо jeho žena vyruší: „Miláčku, mohl bys opravit světlo na chodbě? Už několik týdnů nefunguje.”
„Opravit světlo, teď?” podívá se na ni zlostně muž. „Vypadá to snad, jako bych měl na čele napsáno: Elektrikář?”
Manželka naléhá: „Když ne světlo, mohl bys opravit dveře u ledničky? Jdou špatně zavírat.”
„Opravit dveře u lednice?” zlobí se manžel. „Myslíš si snad, že mám na čele napsáno, že pracuju pro Calex?!”
Manželka dál prosí: „A mohl bys teda opravit alespoň schody? Celé se hýbou a někdo by se na nich mohl zranit.”
„Co si myslíš - že jsem tesař a mám na čele napsáno: OBI?!” rozčílí se muž. „Už toho mám dost. Jdu do hospody, tam budu mít aspoň klid, abych se mohl dívat na fotbal!”
Asi za dvě hodiny se v něm hlo svědomí, zaplatí a odchází domů. Jak vchází do domu, vidí, že jsou schody opravené. Vejde do chodby a světlo funguje. Vezme si pivo z lednice a dveře jsou opravené taky. Přistoupí k manželce a uznale pokývá: „Teda, ty jsi dobrá. Jak jsi to všechno udělala?”
„Já jsem to neudělala,” odvětí ona. „Seděla jsem na schodech před domem a brečela. Okolo šel jeden kořen a ptal se, proč brečím. Tak mu to povídám a on řek, že to všechno udělá, ale že se s ním buď vyspím, nebo mu upeču buchty.”
Manžel se zajímá: „A jaké buchty jsi mu upekla?”
Žena hо zpraží: „Co si myslíš - že mám na čele napsáno: Odkolek?!”