Jeden doktor na stáži navštívil místo zvané honosně mentální institut a ptá se jednoho pacienta: „Jak jste se sem dostal? Jaká je povaha vaší nemoci?”
„No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru, která se tedy stala mojí nevlastní dcerou. Když přijel na návštěvu můj otec, tak se do ní zamiloval a pak se s ní oženil, takže moje nevlastní dcera teď byla mojí nevlastní matkou. Pak se mé ženě narodil syn, který byl samozřejmě taky tátův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No, jak jsem vám říkal, moje nevlastní dcera byla také mojí nevlastní matkou, takže její malý bratr byl teď i mým strýčkem. No, a z toho taky vyplývá, že moje žena, která je matkou mé nevlastní matky, je také mojí babičkou a já jsem tudíž její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za ženu nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem také svůj dědeček. Teď už chápete, proč jsem tady?”
Jedni manželé měli těžkou autonehodu. Manželka utrpěla silné popáleniny na obličeji. Protože byla hrozně hubená, nebylo možné vzít jí z těla kůži k transplantaci. Doktor nakonec požádal manžela, aby se dárcem stal on. Jak víte, nejčastěji se k transplantacím bere kůže ze sedací části těla. Doktor proto požádal manžela, aby zachoval naprostou mlčenlivost.
Operace se povedla a manželka vypadala snad ještě lépe, než před autonehodou. Všichni ji obdivovali a ona se chtěla odvděčit manželovi:
"Drahý, chci Ti poděkovat, žes tohle pro mne udělal. Ale neznám způsob, kterým bych Ti to mohla splatit."
"Tím se, miláčku, vůbec netrap. Pro mne je odměna už to, když přijde tvoje maminka a políbí tě na tvář."
Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den.
Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl, a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.
Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu svého zesnulého manžela. Její manžel byl po mnoho let významný činitel, a tudíž přišlo velké množství kondolencí a některé i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi.
Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18.01.2006
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla moje.
Tvůj milující manžel
P. S.: Tady dole je opravdu horko.
Jede sanitka a v ní řidič, doktor, sestřička a student na praxi. Jedou a najednou zničehonic řidič pustí volant a chytá se křečovitě rukama za krk. Dusí se, oči má někde na čele. Sestřička popadne lékárničku a praští řidiče do hlavy. Tomu hned záchvat přestává, chytá volant a jedou dál.
Najednou doktor padá na podlahu, chytá se v křeči za krk, válí se po zemi a dusí se. Sestřička zas popadne lékárničku a praští hо do hlavy. Doktor se hned zvedne, sedne si a jedou dál, jako kdyby se nic nestalo.
Student se celý v šoku obrací na doktora: „Jsem ve třetím ročníku a znám jenom teorii, žádná praxe, ale v životě jsem neslyšel o takových symptomech a metody léčby jsou natolik zvláštní, že jsem totálně zmatený. Můžete mi to aspoň trochu vysvětlit?!”
A doktor flegmaticky odpovídá: „To neřeš, sestřičce se včera oběsil manžel, tak si z ní děláme prdel...”
Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”