Manželům se blíží třicetileté výročí svatby. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Nakonec se rozhodne, že se jí zeptá, co by si přála. Manželka chvilku přemýšlí a potom odpoví: „Víš co, nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky. Zkusili bychom, jak chutnají.”
Manžel se tedy po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle, tak se jde ještě projít. A zabloudí až do uličky lásky. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženštinou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno.
„Co budu dělat?” pomyslí si. „Večeře s manželkou je v háji, v noci jsem nebyl doma, jak jí to vysvětlím?”
Tak jde domů a cestou stále přemýšlí, jak to udělá. Když už je před domem, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on volá: „Tak běžte, vy lenoši pomalí! Běžte!”
Přijde redaktorka časopisu Elle za paní Zemanovou, udělat s ní rozhovor, jak vypadá obyčejný den ženy špičkového politika. Paní Zemanová se rozvypráví: „Já vlastně žiju docela skromně a obyčejně, jako ostatní ženy. Ráno vstanu, umyju píču, uvařím manželovi a dceři snídani, umyju píču, posnídáme, já umyju píču a jdeme do školky a na nákupy. Hned jak se vrátíme, umyju píču, uvařím oběd, protože Miloš se někdy staví na oběd domů. Po obědě umyju píču, manžel si dá šlofíka, tak jen umyju píču a třeba ještě stihnu trochu uklidit, umýt znovu píču a večer jdeme s Milošem někam ven, za kulturou. Řeknu vám, někdy se vracíme tak pozdě, že už se mně ani nechce mýt píča a jdeme si lehnout.”
Redaktorka se na ni dívá trochu divně a po chvíli ticha se zeptá: „Paní Zemanová, nepřeháníte to trochu s tou hygienou?”
Miloškova manželka se rozesměje: „Ale ne, nám tu píču pořád někdo kreslí na dveře!”