Chtějí-li manželé v Itálii dostat společný pokoj, musí se prokázat nějakým dokladem, že jsou skutečně manželé. Novákovi z Čech samozřejmě nemají oddací list, paní předkládá svůj pas, manžel hо zřejmě ztratil. Paní je už unavená, netrpělivá, strašně se rozzlobí a začne manželovi nadávat přívalem nevybíravých slov. Hoteliér mlčky přihlíží této scéně, a když nastane přestávka, ukloní se a klidně povídá: „Račte dál, je mi úplně jasné, že jste manželé!”
Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga:
"Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět."
"Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!"
"Právě po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře."
David tedy zavolá ... Sestře:
"Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést!"
"Po 45 letech manželství?! A před svátky?! To nemyslí vážně! Nech to na mně!"
Ráchel volá otci:
"Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš, NIC,
Dokud s Davidem nepřijedeme!"
Kohn se spokojeně obrátí na manželku a povídá:
"A je to, Rebeko,... na svátky přijedou oba a letenky si zaplatí sami!"
„Pane doktore,” říká pacient, „abych si byl jistý, jistý, jistý, tak vše opakuji třikrát, třikrát, třikrát. Spolupracovníci jsou namíchnutí, namíchnutí, namíchnutí. Jen manželka je spokojená, spokojená, spokojená.”