Jarda se pravidelně vracívá v povznesené náladě k ránu domů a manželce už to začíná značně vadit. Dá tedy muži ultimatum, že pokud dnes nebude do deseti doma, od zítřka má utrum, neboť bude zamčeno. Manžel se velice snaží, leč nějak to zase nevyšlo. S otevřením dveří hodiny tlučou jednu. Ráno se rozzlobená manželka ptá, v kolik že to večer přišel.
„No přece v deset, jak jsi poručila.”
„To je tedy zajímavé, můžeš mi říct, proč naše hodiny tloukly jenom jednou?”
„Ale Maruško, tak dlouho je máme a ty ještě nevíš, že tu nulu tlouct nedovedou?”
Manžel se dívá na fotbal, když hо jeho žena vyruší: „Miláčku, mohl bys opravit světlo na chodbě? Už několik týdnů nefunguje.”
„Opravit světlo, teď?” podívá se na ni zlostně muž. „Vypadá to snad, jako bych měl na čele napsáno: Elektrikář?”
Manželka naléhá: „Když ne světlo, mohl bys opravit dveře u ledničky? Jdou špatně zavírat.”
„Opravit dveře u lednice?” zlobí se manžel. „Myslíš si snad, že mám na čele napsáno, že pracuju pro Calex?!”
Manželka dál prosí: „A mohl bys teda opravit alespoň schody? Celé se hýbou a někdo by se na nich mohl zranit.”
„Co si myslíš - že jsem tesař a mám na čele napsáno: OBI?!” rozčílí se muž. „Už toho mám dost. Jdu do hospody, tam budu mít aspoň klid, abych se mohl dívat na fotbal!”
Asi za dvě hodiny se v něm hlo svědomí, zaplatí a odchází domů. Jak vchází do domu, vidí, že jsou schody opravené. Vejde do chodby a světlo funguje. Vezme si pivo z lednice a dveře jsou opravené taky. Přistoupí k manželce a uznale pokývá: „Teda, ty jsi dobrá. Jak jsi to všechno udělala?”
„Já jsem to neudělala,” odvětí ona. „Seděla jsem na schodech před domem a brečela. Okolo šel jeden kořen a ptal se, proč brečím. Tak mu to povídám a on řek, že to všechno udělá, ale že se s ním buď vyspím, nebo mu upeču buchty.”
Manžel se zajímá: „A jaké buchty jsi mu upekla?”
Žena hо zpraží: „Co si myslíš - že mám na čele napsáno: Odkolek?!”
Milá maminko,
Chtěla bych ti říct, že jsem to už nemohla déle vydržet.. Zamilovala jsem se do pašeráka drog, ale neboj se, je mu jen 45 a své 2 děti zabil.. Promiň, zapoměla jsem se zmínit, že jsem s ním už v 1. měsíci. Máme se skvěle, žijeme v jeho karavanu pro 1 osobu a budeme tam žít i s naším synem (doufám, že to bude syn, protože holčičky zabíjí). Neboj se o mě, však je mi už 13..
S láskou, Tvá dcera.
P. S. - Neboj mami dělala sem si prdel, jen jsem ti chtěla ukázat že jsou i horší věci než moje vysvědčení v šuplíku
Marky